V souvislosti s porodem a péčí o narozené dítě vám přísluší mateřská dovolená trvající 28 týdnů, pokud jste porodila dvojčata, pak 37 týdnů; v některých případech je mateřská dovolená naopak kratší. O mateřskou nemusíte žádat (na rozdíl o rodičovské dovolené) „Účelem mateřské dovolené je jednak chránit ženu  před zdravotními riziky souvisejícími s porodem, jednak jí umožnit osobní péči o narozené dítě,“ podotýká Táňa Švrčková, zástupkyně tiskové mluvčí Ministerstva práce a sociálních věcí.

Mateřská není povinná!
„Podle zákona je mateřská dovolená překážkou v práci na straně zaměstnankyně. Záleží ovšem na vás, zda tuto překážku v práci uplatníte, tedy zda ji zaměstnavateli oznámíte a prokážete,“ podotýká Táňa Švrčková. Pokud to neuděláte, nic se neděje – nemusíte mít obavy, že na vás někdo „pošle sociálku“, a ani šéf vám nemůže například zakázat, abyste mateřskou odmítla. Tohle rozhodnutí záleží čistě na vás a samozřejmě na tom, jak si tenhle náročný dvojboj zorganizujete. Je ovšem pravda, že většina žen, a to i těch, které víceméně nechtějí přerušovat kariéru, si to snaží zařídit se tak, aby mohly pracovat a zároveň pobírat peněžitou pomoc v mateřství, nyní poměrně vysokou. Pokud ale nejste typ na kompromisy nebo by u vás ve firmě bylo příliš složité měnit smlouvy a spol. tak, „aby se vlk nažral a koza zůstala celá“, pak je nejjednodušší na mateřskou vůbec nenastoupit.

Šest týdnů (a dost?)
Nejraději byste pracovala už z porodnice? Pokud jste zaměstnaná, šéf vám to zatrhne – a ani nemá jinou možnost. „Mateřská dovolená v souvislosti s porodem nesmí být nikdy kratší než 14 týdnů a nemůže v žádném případě skončit ani být přerušena před uplynutím šesti týdnů ode dne porodu,“ upozorňuje Táňa Švrčková a poukazuje přitom na § 195, odstavec 5 Zákoníku práce. „Pokud by vám zaměstnavatel umožnil návrat dříve, porušil by zákon a orgán inspekce práce by mu mohl uložit pokutu.“ Ženy v našem okolí, které na mateřskou vůbec nenastoupily, řešily situaci hrdinsky: doslova si nasyslily celých šest týdnů dovolené (můžete požádat i o neplacenou, ale záleží na šéfovi, jestli vám ji dopřeje). Drsné? Ano, ale skvělá práce za to stála…

Přestávky na kojení
Pokud kojíte, musí vám zaměstnavatel kromě běžných přestávek poskytnout ještě zvláštní přestávky ke kojení. Dokud váš potomek neoslaví první narozeniny, přísluší vám dvě půlhodinové přestávky a v dalších třech měsících jedna půlhodinová přestávka za směnu. To platí, pokud jste zaměstnána na plný úvazek. „Jestliže pracujete na zkrácený úvazek, ale aspoň polovinu týdenní pracovní doby, máte nárok pouze na jednu půlhodinovou přestávku navíc, a to na každé dítě do konce prvního roku jeho věku,“ objasňuje zástupkyně tiskové mluvčí MPSV. „Přestávky ke kojení se započítávají do pracovní doby a poskytuje se za ně náhrada mzdy nebo platu ve výši průměrného výdělku (§ 242 ZP).“ Byla byste nejraději, kdybyste si dítě mohla brát s sebou do zaměstnání? Tuhle eventualitu je nutné posoudit z hlediska bezpečnosti práce a ochrany zdraví na pracovišti. Zbytek už zákon neřeší – záleží tedy na vaší domluvě se šéfem či kolegy. Každopádně byste měla mít předem promyšlené, kde budete kojit a přebalovat a jak to zařídit, aby váš junior nerušil spolupracovníky. Situaci vám výrazně usnadní vlastní kancelář.

Přesčasy? Jen když budete chtít.
Zákon mluví jasně: zaměstnavatel vám nesmí ukládat práci přesčas, pokud jste těhotná anebo pečujete o dítě, kterému ještě není rok. Tak praví § 241 odst. 2 ZP. Pozor: po porodu se teoreticky můžete se šéfem domluvit, že práci přes čas budete – dobrovolně – vykonávat, ale v těhotenství tahle možnost vůbec nepřipadá v úvahu.

Chcete kratší úvazek? Musíte ho dostat.
Lámete si hlavu s tím, jak skloubit péči o kojence či batole s prací na plný úvazek a obáváte se, že když na šéfa vyrukujete s žádostí o kratší pracovní dobu, budete si moct rovnou hledat nové místo? Nic takového by se vám nemělo stát. „Zaměstnavatel je povinen přihlížet k potřebám zaměstnankyň a zaměstnanců pečujících o děti. Když se staráte o dítě mladší patnácti let a požádáte o kratší pracovní dobu nebo jinou vhodnou úpravu týdenní pracovní doby, je zaměstnavatel povinen vyhovět vám, pokud tomu nebrání vážné provozní důvody,“ poukazuje Táňa Švrčková na § 241 odst. 1 ZP.

Výpověď? Na rodičovské ani náhodou!
Zákon vás chrání: zaměstnavatel vám nesmí dát výpověď v době, kdy jste těhotná nebo čerpáte mateřskou či rodičovskou dovolenou. Pokud to na vás šéf zkouší, místo aby si vážil vašeho pracovního nasazení i v době, kdy byste mohla „jen“ kojit a přebalovat, oporu najdete v §53 odst. 1 písm. d) ZP), s výjimkami uvedenými v § 54 Zákoníku práce.