Život módní redaktorky vlastně ani nemůže být přátelský k životnímu prostředí. Několikrát týdně jezdím taxíkem půjčovat a vracet oblečení na focení, několikrát ročně létám do Paříže a kvůli své práci musím chodit patřičně upravená a oblečená (ne snad že bych měla z přetékajícího šatníku a nacpané kosmetické skříňky nějaké výčitky).

Kromě toho si s chutí dám pár cigaret denně, ráno se obvykle probírám ve vaně plné pěny, kvůli časovému presu jím, co mi zrovna přijde pod ruku, a když mě přepadne pocit, že musím udělat něco pro zdraví, zajdu do nedalekého fitka. Teď jsem se ale dobrovolně rozhodla, že se na celých pět dní stanu zarytou ekoložkou.

PONDĚLÍ
8:00 Zapínám počítač a nořím se do záhadného světa ekologie. Jsem v šoku. Naše odporná civilizace údajně každý rok zlikviduje 160 000 kilometrů čtverečních deštných pralesů!

8:15 Web www.quido.cz/ekologie/desatero.htm na mě vychrlí desatero ekologických přikázání. Je mi jasné, že se za své každodenní koupele, důsledné splachování toalety a mytí nádobí pod tekoucí vodou budu smažit v pekle!

8:30 Na stránkách www.hraozemi.cz si počítám svou ekologickou stopu. Výsledek mě vyděsí – při svém životním stylu spotřebuju více než čtyři hektary země (informace, že český průměr je 5,3 hektaru, mě sice mírně uklidní, ale i tak se cítím nemožně a okolo zrcadla raději procházím se sklopenou hlavou).

9:00 S těžkým srdcem se zříkám oblíbené ranní koupele a volím sprchu. Při mydlení vodu neochotně vypínám. Je mi zima a chci pryč. Tak tohle je ten trik, jak šetřit!

9:25 Před odchodem do práce pokládám na parapet kbelík, abych nachytala dešťovou vodu na splachování záchodu. Zpod hromady oblečení v rohu obýváku vylovím kolo. Výtah je zbytečný luxus, a tak bicykl snáším ze čtvrtého patra na zádech. Potkávám sousedku, která začne nadávat, že ten výtah určitě zase někdo rozbil (dívá se přitom na mě a mé kolo).

9:35 Kličkování na bicyklu mezi tramvajemi a agresivními pražskými řidiči mi vyplaví do žil adrenalin a mé plíce se rychle plní výfukovými plyny. Možná bych po Marie Claire za tenhle ekonápad měla požadovat odškodnění!

9:50 Rozrazím dveře redakce. Nejmenovaná kolegyně se rozesměje a zeptá se, jak dlouho už mi doma neteče voda. Pak jde demonstrativně otevřít okno.

10:00 Upravila jsem se a odjíždím na focení. S velkými taškami se na kolo nevejdu, a tak přemlouvám pána na dispečinku taxi, aby mi místo klasického taxíka poslal něco ekologičtějšího. O chvíli později skutečně dorazí ekotaxi, které jezdí na zemní plyn. Mám klid v duši a věřím, že do pekla možná nepřijdu.

13:00 Místo oběda smutně polykám biobagetu a zapíjím ji kombuchou.

18:00 Cestou z práce parkuju před místním supermarketem. Stojany jsou v Praze stále tabu, a tak přivazuju kolo k dopravní značce. V obchodě pak zoufale hledám tofu, mořské řasy, seitan, biozeleninu... Najdu jen první položku, a tak se odplížím k oddělení zeleniny. V biosekci nacházím pár sáčků s bramborami, povadlou cuketu, cibuli, česnek a banány. Dneska jsem bez večeře!

20:00 Protože mám hlad, dělám si chutě alespoň přes internet. Registruju se do bedýnkového systému.

ÚTERÝ
9:30 V práci vypukla uzávěrka. Rozklepaná z ranní jízdy na kole sedím před počítačem a stimuluju mozkové buňky ájurvédským čajem!

15:00 Dostávám neodolatelnou chuť na cigaretu. Začínám pociťovat abstinenční příznaky a zjišťuju, že si nervózně koušu nehty.

17:30 Nasedám na svůj mučicí stroj (kolo) a odhodlaně šlapu pro bedýnku, respektive pro tašku s biozeleninou. Nevěřila bych, kolik je v Praze ekolidí! Když na mě přijde řada, paní majitelka mě zásobí novými bramborami, několika kousky mrkve, párem kedluben, bílými a červenými ředkvičkami, sáčkem plným čerstvých špenátových listů, hlávkovým salátem, petrželovou natí a voňavými bylinkami. Zaplatím 360 Kč a vyrážím za dalšími nákupy.

18:30 V obchodě Country Life skládám do proutěného košíku tempeh (sýr ze sójových bobů), seitanové steaky, sójový jogurt, mléko, plechovku ekocizrny, mořské řasy, různé druhy semínek a ořechů, ekologický jar od Ekoveru, ořechy na praní a ekologické vložky a tampony Natracare. Při pohledu na účet (1 500 Kč) zjištuju, že ekologický ráj není pro chudé!

19:15 S hysterií v hlase volám své ekokamarádce Ivaně a snažím se jí vysvětlit, že jestli hned nepřijede a z těch biopotravin mi neuvaří, umřu hlady už dnes večer!

21:30 Mám plnou pusu Ivanina čočkového salátu s uzeným tofu, na biokrekry mažu skvělý hummus a zapíjím to biovínem (www.marcincak.cz). Pomazánka z tofu a vloček z mořských řas mě nenadchne, ale sním ji. Salát s kousky tempehu, který má chutnat jako maso, odmítám.

22:15 Ospale testuju ekočisticí prostředek na nádobí s výtažky aloe vera. Příjemně voní, nevysušuje ruce, a dokonce i myje!

22:30 Šroubuju do lampičky úspornou žárovku. Sice nevidím na čtení, ale nedostatek světla mě příjemně uspává.

STŘEDA
8:30 Prší. Z předsíně se na mě škodolibě šklebí kolo. Ne ne, kroutím hlavou. Dneska pojedu metrem. Mám výčitky svědomí, a tak alespoň seběhnu schody po svých. Šikanující sousedku naštěstí nepotkávám.

13:30 Volám sestřenici, která mi dává pár tipů na ekologicky nezávadnou kosmetiku. Vytahuju z kabelky oblíbený deodorant, odhazuju ho do koše a v lékárně ho nahrazuju fyziologickým deodorantem ve spreji La Roche-Posay. Je bez parabenů, alkoholu i hliníku a hezky voní.

16:00 Na Facebooku se objeví zpráva od kamarádky Niny. Nedávno si otevřela první ekologické jóga studio Cocoon (www.cocoonyoga.cz) a zve mě na lekci.

19:00 Zvoním na zvonek studia. Přinesla jsem si vlastní karimatku, ale Nina mi ji s úsměvem odebírá a podává mi svou ekologickou verzi. Cvičení je pomalé a klade důraz na dýchání. Po skončení mi Nina nabízí šálek jogi čaje, sedíme v křeslech a povídáme si. Skvělé!

21:30 Kontroluju kbelík na okně. Trochu vody jsem nachytala, ale na spláchnutí to fakt nestačí. Umyju si v ní alespoň ruce a přemýšlím, jestli z toho náhodou nemůžu dostat žloutenku.

21:40 Zkouším jiný úsporný trik. Sestřenice mi poradila, že mám dát do záchodové nádrže přepůlenou plastovou láhev, čímž při splachování ušetřím polovinu vody. Nejsem technický typ, ale zvládla jsem to nainstalovat tak, aby to fungovalo! A vida, má ekologická stopa se hned o něco snížila.

22:30 Před spaním si odlíčím obličej marseillským mýdlem. Dostalo se mi do očí, které začaly nepříjemně slzet, a mám pocit, že mi po něm poněkud napíná pleť. Nechci se zítra v práci olupovat, a tak si na tvář napatlám bioregenerační olej z růží Saloos a vlastnoručně namíchaný biokrém od L’Occitanu. Zuby si vyčistím přírodní ájurvédskou pastou. Chvíli pátrám po složení, pak to vzdávám. Nemusím vědět všechno!

ČTVRTEK
8:30 Stavím na kafe. V Mama Coffee jsem si koupila 100 gramů Fair Trade kávy v biokvalitě (za 70 Kč; www.mamacoffee.cz). Chutná i voní skvěle, ale udělala jsem osudovou chybu. Vylila jsem oblíbenou zahuštěnou smetanu (má v sobě hned několik éček) a nahradila ji sójovým mlékem, které se v kafi nechutně zdrclo. Můj povzbuzující ranní nápoj končí v záchodu a já se napiju vody.

9:00 Kvůli nepěkně vonícím mikinám, které jsem měla na sobě při posledních jízdách na kole, chci otestovat speciální ořechy na praní (1 kg za 350 Kč, orechy-na-prani.cz) Podle návodu naplním plátěný sáček tvrdými skořepinami a hodím ho přímo do bubnu s prádlem. Zapnu pračku a odcházím z bytu.

15:00 Kamarádka Ivana píše, že se na Náměstí Míru koná Ekofestival. Přísahám, že tam po práci dorazím.

18:00 Prší. Sedím v práci, kolo čeká na chodbě a Ivana na pražském Náměstí Míru. Nevím, co mám dělat, rozbolí mě z toho hlava.

18:15 Stále prší. Jdu vyzkoušet ekovložky. Jsou z biobavlny a neobsahují chlor.

18:30 Pořád prší. Jdu nahradit ekovložku ekotamponem. Na vložky jsem si už odvykla.

18:45 Ještě prší. Kolo nechávám v redakci, Ivanu na festivalu a nasedám do metra. Trýzní mě svědomí.

19:15 Nedočkavě otevírám buben pračky. Hm. Prádlo sice vypadá celkem čistě, ale vůbec nevoní. S povzdechem buben zase zavřu, sypu do pračky klasický prášek a aviváž a praní opakuju. Je mi ze sebe zle.

21:00 Pozvala jsem na večeři pár kamarádů. Nutím je ochutnávat své biovýtvory. Reakce jsou vesměs pozitivní, jen kamarád Jakub marně hledá maso a posléze se zeptá, jestli se z těch zelených „věcí“ nemůže náhodou přiotrávit. Ostatní ze mne mámí recepty.

23:00 Přemýšlím, jak svůj prací prohřešek proti přírodě odčinit. Už to mám, adoptuju zvíře z pražské zoo. Výčet zbylých zvířat (která zřejmě nikdo nechce) je následující: krkavec bělokrký za 2 000 Kč, amur bílý za 1 000 Kč a krůta domácí za 1 500 Kč. Rozhodnu se osvojit si krkavce. O víkendu se na něj půjdu podívat.

PÁTEK
9:00 Nastal čas zbavit se tříděného odpadu, který jsem v pondělí začala hromadit ve své miniaturní předsíni. Obrovské tašky už přetékají papírem, plastem i sklem, a tak se hrdě vydávám k nejbližším barevným kontejnerům. Tam mě čeká studená sprcha. Odpad k recyklaci, který se nevešel do k tomu určených popelnic, leží všude kolem nich. Zahanbeně pokládám tašky na chodník a utíkám pryč.

11:00 Brodím se mezi stojany s oblečením v obchodě H&M a překypuju nadšením. Kromě triček a halenek z ekobavlny objevuju i ekokalhotky! Obchod opouštím s kabelou plnou nezávadného oblečení a s účtem, který ani nebolí.

17:00 Konec svého bio-eko týdne se rozhodnu oslavit ve velkém stylu, a tak na večer rezervuju místo ve vegetariánské restauraci Maitrea s interiérem zařízeným podle feng šuej.

18:00 Znovu počítám svou ekologickou stopu. Jsem nadšená! Díky nového životnímu stylu se mi ji podařilo snížit na necelé tři hektary. Obléknu si novou ekohalenku z H&M, navoním se biotoaletní vodou Lavera z vanilky a kokosu a vyrážím.

18:30 Můj veganský kamarád Brian už čeká u stolu. Objednáváme si harmonizovanou vodu a sklenku bílého vína. Z menu vytištěného na recyklovaném papíře si mé chuťové buňky vybírají burito.

21:00 Rozradostněná z proběhlého gastronomického zážitku se procházím podél Vltavy a za svitu měsíce lovím z kabelky krabičku cigaret. Zapálím si a můj život se tak vrací do starých (ne)dobrých kolejí.

Co si ze svého eko pokusu ponechám:
schody místo výtahu (kvůli své postavě i životnímu prostředí), eko taxi, deodorant bez chemie, biovíno a bedýnky s čerstvou zeleninou, nákupy v Country Life (dražší, ale zdravé a pestré), kolo (když neprší!), tampony, jógu, oblečení, eko čisticí prostředek na nádobí, biokosmetiku, třídění odpadu, dobré večeře v restauraci Maitrea.

Co si neponechám, i když bych měla:
ořechy na praní, sběr dešťové vody, úsporné žárovky, tempeh, koupel s menším množstvím vody, hygienické vložky, ájurvédskou zubní pastu, život bez cigaret.

Co bez výčitek nechávám plavat:
nesplachování záchodu (raději nechám v nádrži plastovou láhev), pravidelné odličování marseillským mýdlem.