Včera jsem ho potkal znovu na kolonádě. Rozhlížel se kolem sebe dychtivým pohledem čerstvě vylíhnutého ptáčete, fotil si lidi, někteří se zase fotili s ním. Když se kolonádou rozezněla hudba, začal spontánně tancovat. A nebylo to ani trochu trapné, protože z toho člověka šla tak pozitivní energie, že byste mu odpustila, i kdyby se nahý stavěl na hlavu.

Dnes se konečně ukázalo, kdo to je – Andrew Logan. Britský performer, výtvarník a zřejmě poslední žijící avantgardista z generace květinových dětí. Přijel do Varů uvést dokument o sobě nazvaný Britský průvodce uměním předvádět se. Skvělý film, který se na svět klubal čtyři roky. Tedy stejně dlouho a bolestivě, jako se Logan v dnešním komercionalizovaném světě prosazuje se svými fantaskními a nespoutanými vizemi lepšího světa.

Dokument „montypythonovskou“ animací zachycuje jeho dětství a začátky umělecké kariéry, aby dal posléze divákovi prostřednictvím dobových obrazových záznamů a výpovědí Loganových přátel, jako jsou například režisér Derek Jarman, hudební producent Brian Eno nebo člen skupiny Duran Duran Nick Rhodes, předvedl strhující tobogán barev, nápadů a obrazů, které jako by přesahovaly hranice běžného lidského vnímání. „Jednou, bylo to v roce 1967, jsem si vzal půl dávky LSD,“ přiznal Logan. „A v té náladě jsem hodil pomerančem proti zdi, proti tmavě modré zdi svého univerzitního pokoje. Normálně by se pomeranč rozprskl o stěnu a rozletěl na všechny strany, ale tehdy ne. Letěl dál, do nekonečna. A já jsem si tehdy pomyslel, že pokud mohu právě teď zažít něco takového, co všechno mě může v životě ještě čekat…“

Pod vlivem punkového hnutí v Londýně v 70. letech začal Andrew Logan organizovat Alternative Miss World, soutěž, která se zhruba tří-, čtyřletými odstupy pořádá dodnes. Není to ale volba královny krásy v klasickém smyslu. V Loganově případě jde o punkově pojatou akci – oslavu lidské jedinečnosti a originality. Jednou vyhrál transvestita, jindy osmdesátiletá babička. Zdaleka ne každému tento způsob sebevyjádření sedí, na to jde Logan příliš radikálně proti masovému vkusu. Ale pokud máte pochopení pro tvůrčí svobodu a nespoutanost, pak vám osoba Andrewa Logana nejspíš učaruje.

„V dnešních lidech už dávno ubili touhu po alternativě, po výjimečnosti. Z každého nového nápadu se vytřískávají peníze. Když jsem se jednou sešel s Andym Warholem a ukázal mu své práce, začal mi hned vyprávět, jak je zpeněžit. Tehdy jsem pochopil, že i když jsme z jedné generace, máme naprosto odlišný přístup k umění. Já chci lidi ovlivňovat, nechci na nich vydělávat,“ říká Logan a nijak se netají skutečností, že nežije v žádném blahobytu. Na poslední Alternative Miss World se docela slušně zadlužil, ale nic mu nezabrání v tom, aby už teď nepracoval na dalším ročníku, který se ponese v duchu nadcházející olympiády.

A shání do ní účastníky. Takže pokud chcete zažít mejdan, jaké se pořádaly v sedmdesátých letech a kterých se pravidelně účastnili David Bowie nebo Sid Vicious, sledujte stránky www.alternativemissworld.com, a třeba dostanete chuť přihlásit se. Že ve vás rozhodně nedříme exhibicionistka? Podívejte se aspoň na www.andrewlogan.com, kde si můžete objednat originální Loganovy šperky.

Další dění na festivalu? I dnes běžel film, který pobouřil masového diváka. Jde o snímek Laurentie, který moje rozhlasová kolegyně označila za nechutné porno. Před projekcí se o něm mluvilo jako o Nudě v Québecu, ale nakonec si ve Varech získal pověst filmu, který v člověku zabije touhu po sexu. Přijel také herec David Morse, který se proslavil rolemi velkých a ještě větších záporných hrdinů (Dr. House, Zelená míle, Poslední polibek na dobrou noc...).
 

To všechno však dnes upozadil nakažlivý optimismus Andrewa Logana. Vedle něj člověk zapomněl i na to, že venku prší, že hodinová diskuse o budoucnosti českého filmu skončila rozčarováním a deziluzí a že na skutečného favorita hlavní soutěže se dosud marně čeká…

David Laňka

Předchozí díl „festivalového deníku“ najdete ZDE.