Za pouhé tři dny tu pomohli k naprosté dokonalosti téměř dvěma stovkám žen, které si můžete prohlédnout na facebookovém profilu značky L´Oréal Paris Cz. Pokud se do Karlových Varů chystáte, určitě se v „kosmetickém karavanu“ zastavte (otevřený je od 10 do 22 hodin), protože někdy opravdu stačí jen drobná změna v líčení a v účesu, aby z vás byla hotová filmová hvězda. A navíc se můžete zúčastnit soutěže o kosmetické přípravky.

L´Oréal jakožto oficiální vizážista filmového festivalu ve Varech samozřejmě líčí i  celebrity. A pokud by vás zajímalo, na jakou kosmetiku nedá dopustit největší hvězda festivalu Dame Judi Dench, pak vězte, že jde o antialergenní řadu La Roche Posay.

Pokud byl včerejší den prodchnut energií britského performera Andrew Logana, dnes  se nad Vary vznášel duch tzv. nového Hollywoodu. Začalo to projekcí dokumentárního filmu Cormanův svět, se kterým do Varů přijela jeho režisérka, bývala filmová publicistka Alex Stapleton (na úvodní fotce je vidíte spolu). Snímek, jenž zaujal i na festivalu v Cannes, vzdává hold legendárnímu producentovi a režisérovi Rogeru Cormanovi, jenž loni převzal Oscara za celoživotní dílo.

Corman, který letos oslavil pětaosmdesáté narozeniny, je pozoruhodný úkaz. Začínal v padesátých letech jako poslíček v hollywoodských studiích, ale záhy se vypracoval na dramaturga. Poté, co svými scenáristickými poznámkami přispěl k úspěchu několika filmů, aniž by byl uveden v titulcích, si založil vlastní produkční společnost a začal natáčet hororové a sci-fi filmy, které měly jediný účel – vydělat peníze na další film a Cormanovi na živobytí.

Roger Corman (vlevo)

Posuzovat je klasickými měřítky nelze, protože nízký rozpočet a primitivnost hereckých výkonů si leckdy nezadají s brakem, ale navzdory tomu stály na počátku vlny tzv. exploatačních filmů. Tedy filmů s co největším množství akčních, násilných a nahých scén. Corman žádný film netočil déle než týden, na žádný z nich by nedal více než milion dolarů, protože by to považoval za plýtvání peněz, a v jedné dekoraci dokázal tvořit třeba čtyři filmy najednou.

Jak ve snímku Alex Stapleton říká jeho žena: „Jednou jsem se ho zeptala, co vlastně právě točí, protože mi bylo hloupé, když se mě na to ptali cizí lidé, a já nevěděla. A Roger mi tehdy řekl, že má právě roztočeno dvanáct filmů, přičemž u dvou si ani nedokázal vzpomenout, o čem jsou.“

Odsoudit Cormana jako krále „béček“ by ale bylo nespravedlivé. Zatímco na jedné straně jeho filmografie stojí „perly“ typu Dinoshark, na té druhé jsou geniální díla Jáma a kyvadlo, Havran nebo Zánik domu Usherů. A co víc, byl to právě Corman, u něhož začínali režiséři Martin Scorsese, Paul Bogdanovich, Francis Ford Coppola, Ron Howard nebo Jonathan Demme, a herci Robert DeNiro a Jack Nicholson (právě Nicholsona vytáhl Corman z benzinové pumpy, kde pracoval, a pravidelně ho obsazoval, čímž odstartoval jeho kariéru).

Alex Stapleton se s Cormanem poprvé setkala v roce 2006, kdy s ním dělala interview, a právě tehdy se rozhodla, že o něm natočí film. Cesta k jeho premiéře nakonec trvala dlouhých pět let, ale výsledek rozhodně stojí za to. O Cormanovi v něm vyprávějí všichni výše zmínění, a Jack Nicholson dokonce během vzpomínání začne nepokrytě brečet – právě proto, že bez svého „učitele“ by dnes nebyl tam, kde je.

Alex je dnes v plném proudu příprav na svůj první hraný film, který se jako fanynka všech čtyř set Cormanových filmů rozhodla natočit v jeho exploatačním duchu. „Bude to taková intergalaktická lovestory. Chtěla jsem, aby ten film produkoval Roger, ale tím, že jsem náš dokument točila pět let, jsem si spálila všechny mosty. Kdo nedokáže natočit film do týdne, ten prostě u Rogera nemá šanci.“ (smích)

Zástupcem vlny nového Hollywoodu byl další host festivalu Monte Hellman. Tento významný americký scenárista a režisér natočil v 70. letech několik pozoruhodných studiových filmů (Jízda v bouři, Žena pro dva střelce), ale poté, co v roce 1977 hollywoodskou produkci nadobro změnily Hvězdné války a místo autorských výpovědí nastoupily kasovní trháky, stáhl se do ústraní a rozhodl se natáčet filmy podle svého, neovlivňován producenty. To neznamená, že by nebyly sdělné a divácky vstřícné (jeho poslední snímek Cesta nikam), jen se stavějí zdrženlivě k moderním vypravěčským postupům (krkolomné úhly záběrů, mikrovteřinové střihy) a soustředí se na příběh, na postavy a na myšlenku.

Monte Hellman

Ve vší té snaze po efektu a po dokonalosti je osvěžující sledovat staré bardy Cormana a Hellmana, kteří se nedali sežvýkat komercionalizací kinematografie a dál si točí filmy podle svého. Podobní nadšenci si zaslouží hluboký obdiv.

Po Judi Dench a Burtu Youngovi okouzluje Vary další herecká hvězda – David Morse. Zatímco jeho filmografie hýří padouchy všeho druhu, on sám je nesmírně milý a působí až stydlivým dojmem. A když se ho novináři ptali, jak se mu hrála postava v seriálu Dr. House, odpověděl se smíchem: „Vím, že spousta lidí má Hugha Laurieho v této roli moc ráda a je na mě naštvaná za to, jak jsem se tam k němu choval. Tak se všem omlouvám.“

Na festival přijel uvést svou novinku Spoluautor, která vypráví příběh dramatika Roberta, jehož kariéra rychle upadá. Navíc se nedokáže rozhodnout, jak naloží s dávným milostným vzplanutím, které znovu nabírá na intenzitě. A do toho všeho mu osud přihraje neotesaného burana Guse (ztvárněného právě Morsem), s nímž si Robert dá hutný dialog, který oběma mužům otevře oči a přinutí je podívat se na jejich dosavadní životy s potřebným nadhledem a sebekritikou.

Poté, co film skončil, zahrnulo publikum tvůrce, kteří byli přítomni v sále,  několikaminutovým potleskem vestoje. David Morse ani režisér Martin Donovan nijak neskrývali dojetí. Podobné chvíle v multikině prostě nezažijete…

Předchozí díl „festivalového deníku“ najdete ZDE.

David Laňka