Zkuste si představit, že se vám v zaměstnání převrátí poměr práce a zábavy. Prostě že místo osmi hodin zírání do počítače a dvaceti minut poflakování s kolegy (dobře, tak čtyřiceti, za předpokladu, že nepracujete v právnické firmě) to najednou bude přesně naopak.
A navíc, protože se stále pohybujeme v říši fantazie, těmi kolegy budou Jason Bateman (známý například z filmů Juno nebo Lítám v tom), Jason Sudeikis (hvězda televizní show Saturday Night Live) a Charlie Day (spolutvůrce sitcomuIt’s Always Sunny in Philadelphia) – tři okouzlující chlápci, kteří jsou zároveň jedni z nejvtipnějších v Hollywoodu.
To, co jsme právě popsali, prožívá na plátně Jennifer Aniston. Coby jedna z hvězd snímku Šéfové na zabití (v českých kinech od 4. srpna), komedie, v níž tři nejlepší kamarádi plánují vraždu svých nadřízených, žije tenhle sen na vlastní kůži.
Ačkoliv její postava – sexuálně agresivní zubařka, která dokonce napadne svého asistenta – má k té snové daleko, momentálně zlatovlasá Jennifer mohla alespoň na chvíli zmizet z dosahu romantických komedií a zahrát si pěkně lascivní a šokující roli.
Tyhle čtyři kolegy a kamarády jsme měli možnost vyzpovídat během focení pro Marie Claire, při němž humor rozhodně nechyběl. A i když sem Jennifer právě dorazila z natáčení, od momentu, kdy vystoupila z výtahu a vešla do střešního fotografického studia, se nepřestala usmívat.
Pánové sem dorazili v ležérních outfitech čítajících džíny, trika a flanel v různých podobách, ale ona má na sobě zkrácené černé kalhoty, černý pletený top a černé boty na úzkém podpatku. A její nově střižený účes působí ledabyle, ale takovým tím precizním způsobem, který ovládá jen ona a její kadeřník.
Dvaačtyřicetiletá herečka se uvolněně posadila ke sklence tequily s čerstvým citronem a ledem, společně s kolegy se nadšeně pustila do mísy chipsů s guacamole a jako první se rozpovídala o tom, jaké bylo její první zaměstnání a za co utratila svou první výplatu. Její kolegové přijdou na řadu za chvíli.
JENNIFER ANISTON
Moje první práce: Malá role v otcově (herec John Aniston) mýdlové opeře Search for Tomorrow. Když mi bylo dvanáct, zeptala jsem se ho, jestli bych mohla v jeho seriálu hrát. Měla jsem na sobě žlutý bruslařský oblek a byla jsem trochu moc velká. Je těžké vypadat dobře ve žluté barvě a já jsem v ní rozhodně dobře nevypadala. Pamatuju si, že jsem dostala šek na sto dolarů a byla jsem „odejita“. Později jsem obsloužila spoustu stolů, ale v tom jsem taky nebyla moc dobrá. Několikrát jsem upustila zákazníkovi do klína hamburger a lidé prostě nechtějí mít na kalhotách švýcarský sýr a houby. Nebyla jsem dobrá servírka; ale prý jsem působila velmi mile, takže mě lidé měli celkem rádi.
Svou první velkou výplatu jsem utratila za: Stařičký Mercedes. V New Yorku jsem měla trochu problémy, pracovala jsem jako servírka v Jackson Hole a dostávala fakt málo hereckých příležitostí. Pak jsem se přestěhovala do Los Angeles a začala získávat role v seriálech a pracovat hezky pravidelně. Ale pořád jsem nic moc nevydělávala, dokud nepřišla role v Přátelích. Prakticky každý den po celý jeden rok jsem jezdila kolem takového nádherného auta, které bylo zaparkované na Melrose nedaleko Fred Segal s nápisem Na prodej. Byl to úžasný malý retro Mercedes 280SL. Snažila jsem se ho opravit, ale nikdy pořádně nejezdil. Byl to podfuk. Teď už vím, proč tam na té ulici stál tak dlouho!
Kdybych nebyla herečka, byla bych: Asi návrhářka interiérů. Strávila jsem spoustu času úpravami svého domu a teď je nádherný. Ale nedávno jsem si uvědomila, že se mi líbí útulnější prostory. Můj dům je moc velký. Takže teď si hodlám celou tu zábavu zopakovat a hledám nový.
Nikdy jsem neměla šéfa na zabití, až na: Skvěle jsem si užila, že jsem jednu takovou šéfku mohla hrát. Ta postava je upřímně řečeno dost absurdní. Pro Charlieho to bylo pěkně ponižující a já se u toho fakt bavila! Nikdy jsem nic podobného nehrála. Teď také režíruju krátký film s Patricií Clarkson a Tonym Shalhoubem pro kabelovou televizi Lifetime, respektive pro její „Project Five“, soubor pěti krátkých filmů o rakovině prsu. Snažím se být dobrou šéfkou – mít dobrou náladu, vědět, co dělám, mít vše pod kontrolou. Myslím, že důležité je vytvořit pozitivní prostředí. Prostě: chystáte-li se někoho zabít, udělejte to vlídně.
JASON BATEMAN
Moje první práce: Naučné video. Bylo mi tak deset let. Místní univerzita natáčela krátký film o Rayi Bradburym a já jsem v tom hrál. Pak jsem dostal roli v seriálu Little House on the Prairie a hodně jsem pracoval.
Svou první velkou výplatu jsem utratil za: Kolo. Za to naučné video jsem dostal šek na tři sta dolarů. A to kolo, které jsem chtěl, BMX, stálo tři sta dvacet dolarů. Říkal jsem si, že rodiče mi ty peníze nedají. Bylo moc drahé. Kde jen vzít těch dvacet dolarů navíc? Ale nakonec jsem je dostal. To kolo bylo Diamond Back, modré se žlutými koly.
Kdybych nebyl hercem, byl bych: Někde jinde. Okolo dvacítky jsem měl období, kdy se mi moc dobře nedařilo – myslel jsem, že už jsem skončil. Takže jsem měl plán, že zlikviduju vše, co mi zbylo, a dám všechny peníze do pytle. Chtěl jsem odjet na mezinárodní terminál na letišti v L.A., vybrat si destinaci a nastoupit do letadla. Chtěl jsem začít znovu, kdekoliv – koupit si bufet a jen vařit kafe.
Nikdy jsem neměl šéfa na zabití, až na: Většinou ani nevím, kdo je vlastně můj šéf. Když točíte film, občas míváte jiného šéfa na začátku a jiného na konci. Ředitelé studií, režiséři – pořád se to střídá, jsou nabíráni a propouštěni. A na konci každého projektu jste coby herec vlastně prakticky taky na dlažbě. Takže znovu sháníte práci.
JASON SUDEIKIS
Moje první práce: V Overland Parku v Kansasu, kde jsem vyrůstal. Čtyři dny v týdnu jsem plel nebo sekal trávu pro blaho města. Pátý den byl zasvěcen školení zaměstnanců parku. Ale já si nepamatuju nic z toho, co jsme se učili.
Svou první velkou výplatu jsem utratil za: Maturitní šaty pro jednu z mladších sester a pár set dolarů za dárky pro ni. Víte, jsem totiž zatraceně šarmantní chlap. A nemůžu přestat.
Kdybych nebyl hercem, byl bych: Středoškolským učitelem dramatického umění a basketbalový trenér. Myslím, že by bylo fajn ponořit se do těchto světů, ke sportovcům a mladým divadelníkům. Dovedete si mě představit jako učitele v dramaťáku? (Jennifer se dusí smíchy.) Nenáviděl bych to, co? Asi bych se z těch dětí zbláznil.
Nikdy jsem neměl šéfa na zabití, až na: Už jsem se tomu přiblížil. Když jsem žil v Chicagu a chodil do školy improvizace Second City, pracoval jsem pro značku Banana Republic v obvodu Magnificent Mile. Nepamatuju si jméno svojí šéfky, ale měla nádherně modré oči a neustále se se mnou hádala. Vždycky skončila u „ramínkové integrity“. Tak říkají tomu, když chtějí, aby všechna ramínka visela stejně a spořádaně. Ale byl jsem dobrý. Uměl jsem složit svetr, pánové.
CHARLIE DAY
Moje první práce: Správce soukromého fitness centra na Rhode Islandu. Vydělal jsem nějaké peníze, byl jsem placený načerno a mohl spálit trochu teenagerovské energie. V téhle posilovně cvičil Arnold Schwarzenegger, když natáčel Pravdivé lži. Její majitel měl proto všude po stěnách vyvěšené jeho obrovské plakáty, které jsem měl čistit. Vlastně jsem dostával výplatu za leštění Arnieho bicepsů.
Svou první velkou výplatu jsem utratil za: Nic. Nevěděl jsem, kdy dostanu další, takže jsem se bál ji utratit. Co jsem si chtěl koupit, corvettu? Trávil jsem léta hraním v divadle ve Williamstownu. Měli program pro mladé herce – letní kempová atmosféra a spousta zábavy. Ale moje první placená herecká práce byla v reklamě na sportovní boty. Když jsem pak začal pracovat, měl jsem stálý příjem, ale pořád ještě nerad utrácím.
Kdybych nebyl hercem, byl bych: Autorem. Spoluvytvářel jsem sitcom It’s Always Sunny in Philadelphia spolu s Robem McElhenneym a Glennem Howertonem, což jsou také herci, a stále pro něj píšeme scénáře. Hodně mi to jako herci pomohlo, protože jsem pochopil, jak vyprávět příběh, z trochu jiné stránky tohoto procesu. A užívám si to. Ale jsem hlavně herec. Psaní může být jako trhání zubů.
Nikdy jsem neměl šéfa na zabití, až na: Vyhodili mě z pizzerie, kde jsem pracoval. Nestíhal jsem držet krok. Bylo to rozumné.
