Ačkoli Pamela přiznává, že jsou s manželem „docela nudný pár“, který se neúčastní swingers party a usíná v deset u zpráv, rozhodla se, že manželovi tohle přání splní. Koneckonců, jsou to čtyřicetiny – a navíc vskrytu duše tušila, že ani jí by sex ve třech nemusel být úplně proti srsti…
Jak ale vybrat vhodnou kandidátku? Když se manžela zkusmo zeptala na společné známé, s překvapením zjistila, že by pro něj byly přijatelné v podstatě všechny (včetně těhotných). Přesto po chvilce váhání usoudila, že musí hledat jinde. Chtělo by to ženu, která bude oběma příjemná, ale s níž je nepojí žádné společné vzpomínky, emoce, závazky. Společná noc (nebo spíš odpoledne – celá akce se měla odehrát v manželově kanceláři) by totiž mohla narušit dosavadní přátelství, a to by byla zbytečně vysoká „cena za něžnost“.
Pamela se tedy rozhodla lovit v neznámých vodách. Pozorovala ženy na ulici, ve frontě u pokladny, v metru… Musela si přiznat, že mužský pohled na svět je více než vzrušující, ovšem k oslovení se nikdy neodhodlala. Pozvat na veřejném místě úplně cizí ženu do manželovy postele, respektive na gauč v kanceláři, to na ni bylo přece jen silné kafe.
Nakonec se Pamela rozhodla, že si dá zcela prozaicky inzerát na internet, i když jí tahle varianta původně připadala příliš anonymní a tak trochu zoufalá. Třeba se nikdo neozve, pomyslela si, když ho odesílala. K jejímu překvapení přišla první odpověď za čtvrt hodiny – a byla kultivovaná a milá…
Více se dozvíte v Marie Claire 8/2010.
