Seriálové ženy
Carrie
Kristin Davis (Charlotte): Carrie představovala v pilotním dílu něco jako mix Candace Bushnell a Samanthy – neustále kouřila a nadávala. Myslím, že popis zněl, že Carrie má tělo herečky Heather Locklear a mozek spisovatelky Dorothy Parker.
Michael Patrick King (scenárista/režisér/producent obou filmů i některých dílů seriálu): Důvod, proč jsem souhlasil s tím, že ten seriál budu dělat, byl poslední moment v pilotním dílu, kdy Carrie zůstává na ulici poté, co Božský odjel. Říkal jsem si, že je to silný okamžik – překvapení té sebejisté Carrie, která zjistí, že vlastně všechno není tak úžasné, jak si maluje. A na konci první série, kdy Carrie říká Božskému „Jen mi řekni, že jsem ta pravá“, jsme to rozjeli ve velkém stylu: sejdou se někdy na stejném místě ve stejnou chvíli?
Darren Star (scenárista a režisér některých dílů): Nápad, kvůli kterému jsme se hádali, byl, že z Carrie uděláme opravdu trochu zkažený charakter. Božský se měl ženit, ale pak se vyspal s Carrie. To u hvězd běžných komediálních seriálů jen tak nevidíte. Otázka zněla: „Udržíme sympatie publika k této postavě?“
Cindy Chupack (výkonná producentka): Kolem Carrie se točily dlouhé diskuse. O tom, jestli s někým nakonec skončí, nebo ne. Pokud ano, podkopalo by to podstatu celého seriálu – že být single je v pořádku. Připadalo mi, že pokud nemůžeme těm postavám vymyslet happy end, pak nemá naději nikdo.

Samantha
Kim Cattrall: Když jsem poprvé držela v ruce scénář, nemyslela jsem si, že se hodím pro roli Carrie. Měla jsem pocit, že jsem na ni moc stará. A také jsem si myslela, že jsem moc stará i na Samanthu. Pak jsem si vzala knížku Candace Bushnell, přečetla asi půlku a doslova ji hodila přes celý pokoj. Byl to strašný scénář. S většinou z těch holek jste se mohla těžko ztotožnit a chlapi byli vesměs hlupáci. Zrovna jsem v tu dobu s někým chodila, takže to byla ta poslední věc, kterou bych chtěla slyšet nebo číst…

Více o ženách i mužích ze seriálu Sex ve městě, o jeho vzniku i konci, o módě, sexy scénách i o zákulisních drbech se dozvíte v Marie Claire 6/2010.