Amy Adams se instinktivně vrhne na boty s patnácticentimetrovým podpatkem a průsvitnou platformou. „Jenže něco takového se u mě dá čekat, že jo? Moc při zemi,“ usoudí a se svraštělým čelem si prohlíží řadu plastových striptýzových lodiček vystavených v S Factor studiu v Los Angeles. Pár černobílých střevíců s ještě závratnějšími podpatky také zamítá.

A pak je uvidí. Zářící černé lodičky z PVC s otevřenou špičkou a krajkou až do poloviny lýtek – tahle módní katastrofa je přesně takovou porcí špatného vkusu, kterou Amy hledá. „Přesně tyhle potřebuju,“ vysvětluje a obdaří mě zářivým úsměvem. „Tyhle boty a hlasitou, kýčovitou hudbu osmdesátých let.“

Šestatřicetiletá herečka dnes odpoledne na chvíli odložila svou momentálně největší roli – roli matky. Avianu, její sedmiměsíční dceru, jejímž otcem je Amyin snoubenec, herec Darren Le Gallo, hlídá chůva, a tak jsme s Amy mohly vyrazit na kurz tance u tyče.

Začíná být jasné, že tahle žena rozhodně není jeptiška – jako naivní sestra James, kterou ztvárnila ve snímku Pochyby. Ani princezna od Disneyho – jako podobně naivní Gisele, kterou hrála v Kouzelné romanci. A není ani vyjevená dívka z jihu – jako dětinská Ashley z filmu Junebug. Tahle role jí mimochodem vynesla první ze dvou nominací na Oscara, čímž před více než pěti lety zahájila svou úchvatnou kariéru.

Amy zřejmě za nejlepší způsob, jak oznámit světu, že fakt není prudérní (ačkoliv takové postavy většinou hraje), považovala to, že si domluvila rozhovor pro Marie Claire přímo během kurzu tohoto odvážného tance.

„Jednou jsem dělala rozhovor, když jsem byla těhotná, a onen novinář mi řekl, že lidé by byli překvapeni, kdyby věděli, že sexuálně žiju. Nevěděla jsem, co na to říct. Odpověděla jsem něco ve smyslu, ať mě omluví, ale že potřebuju chvíli, abych se smířila s faktem, že si o mně myslí, že jsem asexuální. Ačkoliv je určitě skvělé, že se svět domnívá, že jsem tak nevinná. Akorát že to není pravda. Hele, ale když mi bylo dvacet,“ dodává později a potřásá hlavou nad kuřetem a šťouchanými brambory, „byla jsem fakt děsná.“

Jenže když zkombinujete její přesvědčivé výkony při ztvárnění mladých naivek s jejím často zmiňovaným mormonským původem (ačkoliv její rodiče tuto církev opustili, když bylo Amy jedenáct let), snadno zapomenete, že jen hraje.

Slečna Adams se přihlásila na lekce k Sheile Kelley, herečce a trenérce, která učí „neprofesionálky“, jak svůdně tančit. Její metoda v S Factor studiu se řídí mottem „odhalte svou vnitřní erotickou bytost“ a Amy se to očividně daří. Dorazila sem sice ve volném světlém svetru, úzkých šedých džínech a tmavošedých tkaných botách s otevřenou špičkou, ale teď se nám doslova proměňuje před očima. Navíc slyšela, že tenhle trénink je zabijácký. „Některé mé kamarádky, které mají děti, tvrdily, že to je dobrý způsob, jak zhubnout po porodu.“

Převléká se do rockového trika bez rukávů a úzkých šortek (které jí Kelley vybrala ze stojanu) a odvážně absolvuje celou dvouhodinovou lekci. Hází při ní svými dlouhými zrzavými vlasy a dokazuje, že ji konvence opravdu nesvazují.

Na plátně se také proměnila. Ve snímku režiséra Davida O. Russella Fighter, který v únoru vstupuje do českých kin, se objevuje po boku Marka Wahlberga, Christiana Balea a Melissy Leo. Hraje tu Charlene, barmanku randící s boxerem (Wahlberg) v dělnickém Lowellu v Massachusetts.

„Původně jsem se setkala s Davidem kvůli jinému filmu, který ale nakonec nevznikl. Pak mi zavolal kvůli tomuhle. Právě jsem natáčela v Irsku Přestupný rok a on mi poslal dvacet stran scénáře. Už jsem byla skoro na konci, když jsem se ho zeptala: Počkej, a která část je pro mě?“ směje se.

„Byla připravená zahrát si jiný typ ženy,“ vysvětluje David Russell, proč si vybral právě Amy. „Třeba takovou neurvalou, sexy couru. Odhaluje to její další stránku, která je vzrušující.“

„Pobavilo mě, že někteří lidé po premiéře říkali, že konečně hraju samu sebe. Ale nemysleli tím, že bych byla jako ona. Jen chtěli říct, že je má postava konečně méně naivní.“

Během doby, kdy se ve filmu objevuje na plátně, se usmívá jen zřídka. Ale svůj holčičí způsob hraní zcela neopustila. Skamarádila se s hereckou kolegyní Melissou Leo (známou třeba z filmu 21 gramů) a pokusila se proměnit její styl. „Melissu mám ráda. Vzala jsem ji do obchoďáku na nákupy, byla to legrace. Pořád mi dokola opakovala, že je spokojená v triku a džínech!“

Dokonce i ve studiu s tlumeným červeným osvětlením, kde z reproduktorů znějí hardrockoví Def Leppard, působí Amy sladce a trochu lehkomyslně. Při tanci využívá svou dávnou baletní průpravu, takže lehce ohýbá nohy o devadesát stupňů a rukama elegantně objímá tyč.

„Vyrůstala jsem v Coloradu v osmdesátých letech, takže jsem poslouchala metal. Má představa sexy ženy vypadala jako Tawny Kitaen z klipu Whitesnake,“ překřikuje hudbu. „Tenkrát bylo sexy pevné a vypracované tělo, jako měla Cindy Crawford. Ženy pro sebe chtěly zabrat více prostoru, a tak nosily ohromnou hřívu a vycpávky. A vychrtliny nebyly sexy. Já jsem sice vždycky působila křehce, ale zároveň jsem byla silná. Nikdy jsem neholdovala hladovění. Tyhle kosti, které některým ženám čouhají z ramen, když jsou extra štíhlé? Tak ty jsem snad nikdy neměla.“

Amy za svůj zdravý vzhled vděčí své matce, která ve svých šedesáti letech stále lyžuje, jezdí na kole a chodí po horách. A nejen za to. „Matka mě vždycky povzbuzovala, abych se nebála riskovat. To, že jsem se chopila nějaké šance, jsem udělala jen díky ní. Naučila mě, že je v pořádku bát se. Ale pak je třeba ten strach sevřít a odstrčit ho.“

V roce 1999 tedy zariskovala a odstěhovala se z Minnesoty do Los Angeles. Trvalo ale roky, než se stala slavnou. Pak přišel snímek Junebug a v roce 2008 už zdobila seznam deseti nejlépe placených hereček, který uveřejňuje časopis Forbes. Její příjem? Více než 14 milionů dolarů ročně.

I když ale čekala na slávu tak dlouho, je ráda, že se jí v loňském roce narodila dcera. Ačkoliv prý těhotenství nebylo plánované, Amy to vzala jako příležitost vzít si zasloužené volno. „Chtěla jsem trochu zpomalit, protože jsem hodně pracovala. Těhotenství mě donutilo víc odpočívat, starat se o sebe a víc přemýšlet.“ Také odmítla mučit se kvůli váze. „ Někdy jsme na sebe moc přísné, co se váhy týče. Ale já jsem se svým tělem spokojená a nevadilo mi ani, že jsem přibrala. Ale to asi nechcete slyšet.“

Ani tahle radostná novina však nepřinutila Amy a jejího partnera, aby prozradili termín svatby. „S Darrenem si stanovíme nějaké datum, jenže pak se objeví nějaký projekt a my to musíme posunout. Když jsem otěhotněla, chtěli jsme se vzít hned. Ale nakonec jsme to nechtěli uspěchat.“ Ze strachu, že si nebudou moci naplno užít příchod dítěte i svatbu, se nakonec rozhodli ještě počkat.

Amy však tvrdí, že jejich vztah je velmi pevný, že se navzájem podporují a Darren je skvělý otec. „Nesoutěží se mnou, což je skvělé. To by nefungovalo,“ vysvětluje a dodává, že se všechno může kdykoliv změnit a že se jednoho dne jejich role a úspěchy můžou otočit. „Jsme rodina a on si opravdu užívá roli otce.“

Když bylo Avi šest týdnů, vrátila se její matka do posilovny. Nejprve na běhací pás, pak přidala ještě pravidelné tréninky s Tracy Anderson v jejím losangeleském studiu. A jakmile Avi překročila tři měsíce, vrátila se Amy do práce – tentokrát v roli drogově závislé dívky ve filmové adaptaci slavného románu Na cestě od Jacka Kerouaca.

„Děj se odehrává v padesátých letech a má postava je dost ,jetá‘,“ tvrdí o své roli Jane, manželky drogově závislého spisovatele (předobrazem této postavy se stal William S. Burroughs), kterého hraje Viggo Mortensen. „Byla jsem celou noc vzhůru s Avi, kojila jsem každé dvě hodiny. Takže jsem se cítila taky pěkně jetá. Pak jsem vlezla do maskérny a tam prohlásili, že máme dobrý základ.“

Dnes se Amy do role pracující matky už dostatečně vžila. „Naučila jsem se, jak říct ne.“ Každou vzácnou volnou chvíli tráví s dcerou a zároveň si užívá i čas v práci. Prostě směr, kterým se věci poslední dobou ubírají, ji potěšil.

A také se rozhodla konečně se zbavit stigmatu hodné holky. „Nikdy jsem se nestresovala tím, jak vypadám na plátně. A také jsem nikdy nehrála takovou tu stylovou, moderní, elegantní ženu. Ale v těch posledních dvou snímcích vypadám opravdu děsně. Doufám, že je to správná cesta. Připadám si tak upřímněji.“