Tato bývalá německá topmodelka je jednou z mála evropských hereček, jejichž kariéra ani osobní život neznají hranic. V loňském roce se objevila v roli Bridget von Hammersmarkové, herečky a tajné agentky v Tarantinově snímku Hanebný pancharti, letos natočila francouzský film Pieds nus sur les limaces a vzápětí americké drama Inhale.

Také se kdysi provdala za Francouze (režiséra a scenáristu Guillauma Caneta), ovšem momentálně žije s Kanaďanem Joshuou Jacksonem. Kdo jiný by mohl lépe ztělesnit městskou, nezávislou a zároveň klasicky krásnou ženu, pro niž je parfém Beauty určen? Jeho hlavní esencí je navíc kala, květina s čistou linií i smyslnou hloubkou…

Být ambasadorkou parfému znamená stát se určitým obrazem?
Stala jsem se tváří parfému Calvin Klein Beauty, ale moje role je v tomto ohledu nesrovnatelná s tou, již jsem měla jako běžná modelka. Tentokrát jsem chtěla ovlivnit výslednou podobu reklamní kampaně. Ve svém vlastním životě jsem totiž dospěla do bodu, kdy trvám na tom, že už nechci svou tváří představovat marný a nemožný hon za dokonalostí. Vyžádala jsem si určitý druh světla, který umožňuje zvýraznit strukturu pokožky, a omezila retušování. Raději chci ukázat určitou nedokonalost a hlavně přívětivý přirozený výraz, než být za ledovou módní ikonu. Už mi není osmnáct, ale čtyřiatřicet, a jsem za to ráda. Čím jsem starší, tím více cestuji, hraji náročnější role a uvědomuji si, že o určitých lidech a situacích vlastně nevím vůbec nic. Jsem teď otevřenější, méně přísná k sobě a tolerantnější k ostatním.

Nemůžete ale popřít, že vaše krása patří k vašim přednostem. Jak jí využíváte?
Když jsem byla malá, tak mi nikdo z rodiny neřekl, že jsem hezká. Pocházím z venkova, kde se o kráse moc nemluví. Ve chvíli, kdy mi navrhli, abych se stala modelkou, mé sebevědomí samozřejmě stouplo. Když jste mladá a hledáte své místo ve světě, dodává vám velkou jistotu to, že vás ostatní považují za krásnou. V průběhu života jsem ale pochopila, naštěstí i naneštěstí, že jen krása nestačí (smích). Otevírá dveře, to je pravda, ale je potřeba mít i něco víc. Jinak tu správnou roli prostě nedostanete.

Říká se o vás, že se líčíte sama, i když vyrážíte na „červený koberec“. Je to pravda?
Když jsem začínala ve Spojených státech, také jsem trochu zapadla do kolotoče: maskér, kadeřník, stylista. Na fotkách jsem se pak ale nepoznávala, hollywoodský lesk mě maskoval. Jako modelka jsem se naučila od maskérek v ateliérech tolik věcí, že se raději maluji a oblékám sama, než abych se znovu nechala proměnit v panenku na blýskavém papíře. Musíte ale znát dokonale svůj obličej. Nezávisle na módních trendech pak můžete dělat divy vhodným použitím tužky na oči nebo správným odstínem rtěnky – například Russian Red značky MAC mě okamžitě oblékne. Vyhýbám se naopak silným vrstvám make-upu a složitým účesům, ale baví mě trochu experimentovat. Záleží samozřejmě na výběru šatů.

Calvin Klein Beauty je vůně určená pro sofistikovanou ženu. Může sofistikovanost skrýt pravou povahu člověka?
Určitě může. Ale zrovna tak ji můžete třeba ukrýt za peníze, oblečení, make-up nebo účes. Ale ve spojení s tímto parfémem vnímám sofistikovanost velmi pozitivně. Představuji si ženu, která pečuje o sebe i o své místo ve světě. Což přesahuje pojem vnější krásy.

Výsledkem je parfém pro „pronikavě intelektuální ženu“. Reklamy se ale většinou soustředí spíše na tu smyslnou stránku věci. Co si o tom myslíte?
Když mě kvůli tomuto projektu kontaktovali, nebyla jsem si tak úplně jistá, že se chci stát tváří nějaké vůně. Už dávno nejsem modelka a nechci se stát představitelkou „dokonalé image“ na dokonale retušované fotce. Ale nadchlo mě zjištění, že v kampani budu moci působit žensky bez toho, aniž bych ukázala ňadra nebo se svlékla, což se nakonec dodrželo. Takže výsledkem je jakási drobná nedokonalost, která místy působí až tak nějak zranitelně.

Ve dvaadvaceti letech, na vrcholu kariéry, jste se rozhodla skončit s modelingem. Proč?
Neměla jsem žádné předpoklady k tomu, stát se modelkou. Nejsem vysoká a nikdo z mé rodiny se v tomto prostředí nepohyboval. Díky modelingu jsem ale získala finanční nezávislost, bydlela ve své milované Paříži, chodila do divadelní školy… Mám ráda módu a díky ní jsem také potkala neobyčejně kreativní lidi, ale unavovalo mě, že jsem nikdy nemohla říct, co si myslím. Kadeřníci a stylisté vás učešou, nalíčí, obléknou, ale postrádala jsem v tom jakoukoliv kreativitu, byla to rutina. V téhle branži se rychle dostanete do fáze, kdy už nemáte kam dál postupovat.

Necítíte jako herečka nějakou nevýhodu v tom, že máte tvář modelky?
Toho jsem se nikdy nebála. Brzy jsem totiž pochopila, že vzhled na výkonu vůbec nic nemění. Pokud je člověk schopen emocionálně pojmout a zosobnit určitou postavu, na vzhledu záleží jen málo. Je na mně, abych si vybírala role, které nejsou založené jen na vzhledu. Z toho vychází má dvojí kariéra: ano, ve Spojených státech je krása důležitá, ale ve Francii jsem měla to štěstí, že jsem pracovala s Fabienne Berthaud, režisérkou filmů Frankie a Pieds nus sur les limaces. Cítím se Evropankou a nejraději mám francouzskou kinematografii – ty příběhy se mi podobají. I když jsou moje kořeny německé a žiju v Los Angeles, Paříž je moje adoptivní město. Chtěla bych tam vychovat své děti.

Zraněné koleno zase ukončilo vaši taneční kariéru. Jaký má člověk vztah k tělu, když projde londýnským Královským baletem?
Balet byl mojí první obrovskou láskou, což ve vás nutně zanechá stopy. Dodal mi disciplínu, naučil mě dotahovat věci do konce, získala jsem díky němu rytmus. Je pro vás pak snadné pohybovat se v prostoru a také se cítíte dobře ve svém těle. Ale i tak nemám pořád ráda milostné scény.

Máte nějaké závislosti?
Vlastně už ne, jsem očištěná. Vyznávám heslo „méně znamená více“. Co se týče stravy, jsem proti cílenému odpírání si určitých věcí, člověk se tím jen ničí. Prohřešky tvoří součást životních radostí. (Požitkářsky se napije svého rosé.)

Jako herečka se občas musíte někde objevit nenalíčená. Je to těžké?
Když jsem byla mladší, znervózňovalo mě to. Díky rokům v modelingu jsem se ale naučila ovládat světlo a už z toho nemám strach. Je osvobozující neschovávat se za kostým a líčení, nebo trávit hodiny čekáním.

Stala jste se archetypem ženské krásy, trojskou Helenou. Jakou další legendu byste ráda ztělesnila?
To je jednoduché. Normální ženu. Pocházím z maloměstské rodiny, a právě proto mě nejvíc fascinují příběhy obyčejných lidí. Baví mě představovat v nějaké roli to, co skutečně jsem. Ani netuším, jaký život by vlastně mohla vést taková Helena!

Zdá se, že se pod vaším křehkým blonďatým zjevem skrývá silná osobnost. Odráží se ve vašem vzhledu vaše duše?
Lidé mi často říkali, že vypadám studeně a sebevědomě. Tento nablýskaný obraz ve večerních šatech z časopisů je ale jen na povrchu. Nemám takovou jistotu, jak to vypadá. Jsem tak trochu „tomboy“, který o sobě hodně pochybuje, váhá, pracuje na sobě a postupuje životem. Také se o mně říká, že pocházím z lepší rodiny, ačkoli jsem mnohem obyčejnější. Moje matka pracovala v bance a vyrůstala jsem na venkově bez otce. Moje síla tkví jinde, mám rozvinutou empatii a vůbec emoční inteligenci. Hodně jsem cestovala, a tak jsem také měla přístup k různým kulturám. To otevřelo mou duši, vzbudilo zvědavost. Proto se snadno přizpůsobuji.

Co říkáte tomu, že ženy začaly v posledních letech vynikat v celé řadě oblastí…
Ano, a to je fajn. Ale některé pořád dávají přednost mateřství, což také není špatné. Pořád mluvíme o občanských právech, také vstupuje do hry náboženství, čímž se vše komplikuje. Dosáhly jsme velkých cílů, ale byly to naše matky, které bojovaly za to, aby nás brali vážně. Teď pro změnu čelíme generaci frivolních a povrchních žen přesvědčených, že v minisukni a s vylepšenými ňadry můžou dobýt svět.

Vy jste často označována za nefalšovanou módní ikonu...
Tím se příliš nezabývám. Vím, co mi sluší, a vybírám si oblečení sama. Mám blízko ke Karlu Lagerfeldovi a Calvinu Kleinovi, jako oni dávám přednost diskrétním a nápaditým věcem před minisukní a maxivýstřihem. Móda je stejně jako parfém věcí osobnosti.

Jaký je váš recept na krásu?
Na svou citlivou pleť používám zklidňující krémy od La Roche-Posay nebo L’Oréal Paris. Nikdy také nevycházím bez opalovacího krému, aby mi nenaskákaly pihy. Během let jsem si zvykla používat řasenku Extreme Lash od L’Oréal Paris a tyčinku proti kruhům pod očima z libovolného supermarketu.

Čím si zpříjemňujete každodenní život?
Některé dny jsou lepší, jiné zkrátka horší. Pomáhá mi být zamilovaná. Mám štěstí, že jsem našla někoho, kdo mi v každé situaci ukazuje ty světlé stránky života.

Vraťme se k vůním. Jaké máte nejraději?
Ty, co mají hloubku. Líbí se mi, když zůstanou ve vzduchu, i když opustím místnost.

Co vy a ekologie?
V Paříži jezdím na kole a v Los Angeles bydlím nedaleko Beach Witch Canyon, kam chodím na procházky. Dala jsem si nainstalovat solární panely a objednala si první mercedes s palivovým článkem. Ještě se mi ale nepodařilo objevit biokosmetiku, která by vyhovovala mé přecitlivělé pokožce.

Jak si představujete samu sebe za třicet let?
To je ještě daleko. Bojím se, že budu senilní nebo osamělá… Moji prarodiče jsou svoji už šedesát let a pořád si sami připravují snídani. Mám strach, že já jako oni nebudu.

Uvažovala jste o tom, že byste někdy využila služeb estetické chirurgie?
Zatím jsem ještě moc mladá, abych o tom mluvila a dokázala to posoudit, ale jako herečce se mi zdá problematické změnit si obličej a dále hrát. Podle mého názoru je tomu tlaku potřeba odolat, vždyť pak ani nemůžete pořádně využívat mimických svalů na tváři! Ve Spojených státech jsou v tomto ohledu nároky vyšší, určují je pokladny kin, kam chodí hlavně mladí lidé. Proto je tam kult mládí mnohem silnější než v Evropě.

Jaká je podle vás definice krásy?
Dříve bych odpověděla dokonalé tělo a ušlechtilá žena. Nyní se ale na lidi dívám jinak. Mnozí vyzařují cosi, co je činí nesmírně charismatickými – i když se chovají nepříjemně, akceptujeme jejich nedostatky. Američanům se třeba zdají Pařížanky krásné. Jejich vztah k tělu je jiný, jsou elegantní a díky své osobnosti se také méně poddávají stereotypům. Stejně jako já.

„Bílé lilie jsou sexy.“
Francisco Costa se ve dvaceti letech vydal z rodné Brazílie do New Yorku studovat módní návrhářství. Později pracoval s Oscarem de la Rentou a Tomem Fordem, posbíral několik mezinárodních ocenění a v roce 2003 se stal kreativním ředitelem módního domu Calvin Klein. Marie Claire si s ním povídala o jeho nové vůni Beauty.

Vaši novou vůni Calvin Klein Beauty, stejně jako zimní kolekci Calvin Klein inspirovaly bílé lilie. Co vás na nich tak zaujalo?
Jejich struktura, jednoduchost, jednolitý vzhled. Bez listů mají jedinečné schéma, formu a stavbu. Diane Kruger o nich mimochodem prohlásila, že jsou velmi sexy. A má pravdu, je to svůdná květina se skrytou vnitřní přitažlivostí. Proto jsem se její esenci pokusil přenést do své podzimní a zimní kolekce a také do vůně Beauty inspirované jedinečnou, oduševnělou krásou.

Jak moc je pro vás důležitý vztah mezi módou a vůněmi?
Věřím, že všechny vůně vyjadřují něčí myšlenky a představivost. Například všechny parfémy Calvin Klein jsou bezprostředně spojené s jeho životními trendy a živým vyjádřením jeho myšlenek.

Parfém Beauty je také popisován jako zářivý. To probouzí fantazii, ale jak moc důležité je v tomto případě světlo?
Světlo znamená vše. Je to luxus prostoru, budoucnost. Mluvíme-li například o módě, vidím velký rozdíl mezi tou evropskou a americkou. Americká je méně vykonstruovaná a pro mě znamená výzvu k odlehčení všeho. V Americe teď letí lehký styl lidí, kteří neustále cestují a jsou v pohybu. Cestování ve mně evokuje nejvíce světla.

Je lepší být dobře oblečená, nebo hezky vonět?
Určitě hezky vonět!