Znáte to z reklam. Pečlivě nalíčená a upravená žena, která se starostlivým výrazem drhne záchodové prkénko nebo dlaždice v koupelně. Na její superagresivní čisticí prostředek si jen tak žádná odporná bakterie (nebo bůhvíco to v té míse vlastně žije) nepřijde, a tak můžete být vzápětí svědkem toho, jak onen tvor zděšeně prchá a následně bídně umírá.
Úkol splněn, celá koupelna se leskne jako alobal na přímém slunci a žena září štěstím. V tomto bodě však reklama končí, takže už se nedozvíme, jak tahle přehnaná péče zamává s imunitním systémem jejího dítěte.
A teď střih. Přeneseme se na ulici, po které kráčí maminka a vede za ruku dvou nebo tříletého potomka, který bere do ruky a vzápětí strčí do pusy cokoliv, co cestou potká – papírek, dřívko od nanuka, špačka od cigarety, vyplivnutou žvýkačku. Nedělá to proto, že by z něj vyrůstal potenciální bezdomovec nebo trpěl hlady, ale protože tímhle způsobem čistě instinktivně poznává svět kolem sebe.
Otázkou, zda je pro dětský organismus lepší čistota nebo špína, se zabývala a stále zabývá celá řada studií. A většina z nich se přiklání na stranu špíny. „Když dítě bere věci do úst, umožňuje tak své imunitě zmapovat prostředí,“ tvrdí Mary Ruebush, mikrobioložka a autorka knihy Why Dirt Is Good (Proč je špína dobrá).
Odborníci také přirovnávají dětský organismus k nenaprogramovanému počítači, který potřebuje instrukce. A pokud se seznámí s co nejvyšším počtem různých bakterií, virů, parazitů a plísní, vytvoří si proti nim protilátky a v dospělosti bude odolnější.
Výzkumy rovněž dokazují, že děti z rozvojových zemí, farem nebo z rodin s více sourozenci jsou prokazatelně méně náchylné k nejrůznějším alergiím, astmatu a dalším autoimunitním chorobám než opečovávaní jedináčci žijící ve vyleštěném bytě.
Copak si vaše babička vyrůstající na vsi někdy stěžovala na alergii nebo ekzém? A věřte, že za svých mladých let vůbec netušila, co to vlastně jsou nějaká antibiotika nebo vakcíny…
Více se dozvíte v Marie Claire 7/2010.
