Její jméno je zároveň spásou i prokletím. Dcera krásné herečky a zpěvačky Jane Birkin a talentovaného umělce Serge Gainsbourga však už dávno přitahuje pozornost i něčím jiným – svým talentem a stylem.

Po kontroverzním filmu Antikrist, za který získala cenu pro nejlepší herečku v hlavní roli na festivalu v Cannes v roce 2009, vydala nové hudební album s názvem IRM (jeho název znamená v překladu magnetická rezonance, kterou Charlotte důvěrně zná kvůli nehodě na vodních lyžích) a stala se tváří parfému prestižního pařížského módního domu. Na albu spolupracovala s kalifornským muzikantem Beckem a kritici ho zahrnuli chválou, i když Charlotte sama přiznává, že ji na jevišti neustále ovládá strach, že zklame.

Když ji její kamarád Nicolas Ghesquiere, hlavní návrhář značky Balenciaga, požádal, aby se stala múzou jeho parfému Balenciaga Paris, nemohla odmítnout, ačkoliv se tím dostala do víru mediálního zájmu. Odborníci ji také už léta velebí coby módní ikonu, která se svým jednoduchým stylem nikdy nešlápne vedle.

Ve svých devětatřiceti letech má za sebou osmatřicet filmů, ale za největší štěstí považuje své dvě děti Bena a Alici, které má s hercem a režisérem Yvanem Attalem. Během rozhovoru sice tato charismatická žena pečlivě volila slova, ale nakonec byla sdílnější, než se předpokládalo. A navíc – ve skutečnosti je ještě mnohem krásnější.

Prohlásila jste, že jsem nikdy nepoužívala žádný parfém, a najednou jste tváří nové vůně?
Mám ráda překvapení. To, že jsem dosud vůbec parfém nenosila, je pravda. Ale tenhle je jiný. Nikdy bych nečekala, že se Nicolasovi podaří vytvořit něco tak ženského a skvělého. Cítím v něm zajímavou vůni dřeva spolu s pudrem, a to mi prostě nostalgicky připomíná minulost.

A opravdu ho budete používat?
Musím si na něj zvyknout, je to pro mě něco nového. Ale určitě. Cítím se s ním přitažlivá, a to je určitě dobré znamení.

Které vůně máte ráda?
Ty, které mi připomínají dětství a jsou spojené s hezkými vzpomínkami – třeba dětský pudr. Nebo vůně domů mých babiček v Paříži a Londýně. Zvláštně voněly vlasy mého strýce, stejně jako otcovy, který však navíc používal parfémy a hodně kouřil. Ještě dnes cítím závan cigaret Gitanes, ty byly vždycky jiné než ostatní.

Kterou z vlastností Nicolase Ghesquiera máte nejraději?
Jeho talent, vizi a přísnost. Je to ucelená osobnost, která nikdy nedělá kompromisy, ale zároveň dokáže být i velmi přívětivý.

Pocházíte z rodiny dost odvážných lidí. Co nejodvážnějšího jste v životě udělala vy?
Pokud jde o práci, tak asi Antikrista s Larsem von Trierem. Ale i v životě si troufám, troufalí jsme byli už s tatínkem, ale tenkrát jsme spíš jen provokovali. A také žít s jedním mužem víc než osmnáct let chce dost odvahy, nemyslíte?

Prohlásila jste, že jste v Antikristovi chtěla být „rozkuchána“ Larsem von Trierem. To máte tak ráda, když se s vámi špatně zachází?
Pokud je to k něčemu dobré, tak ano. Z Larsova filmu jsem měla až masochistické potěšení. V určitou chvíli jsem byla šťastná, že to skončilo, ale stejně mám jistou zálibu v utrpení, černých myšlenkách, ve všem, co se ve mně usídlilo během těch dvou měsíců natáčení. Cítila jsem, jak mě to ovládá, ale s mým svolením.

Slovo provokace je rovněž svázané s vaším rodinným klanem. Necítila jste někdy potřebu žít naopak normálně, měšťácky?
Měšťácky zrovna ne, ale klidnějším a diskrétnějším způsobem určitě ano. Když jsem začala hrát, bylo mi dvanáct let, a ve čtrnácti jsem se musela věnovat i propagaci, což jsem nenáviděla. Milovala jsem filmy, ale nebylo mi jasné, proč bych je měla i prodávat. Chtěla jsem se stát neviditelnou. Postupně jsem si ale možnost žít dva životy oblíbila.

Vaše matka Jane Birkin je ikonou, která bez zvláštních dramat přijímá běh času. Vyznáváte přirozenost spolu s ní?
Ano, stejně jako ona věřím na přirozenou krásu. Tkví to v tom, že matka naplno prožila šedesátá léta, období výrazného líčení a módních výstřelků. Pak se najednou úplně změnila: z dětství si ji pamatuji nenalíčenou, v džínech a triku. Já sama jsem se také nikdy moc nemalovala ani neexperimentovala. Chtěla jsem být děvče krev a mlíko. Dnes je mi ale trochu líto, že jsem neobjevila svou pravou tvář pomocí make-upu, protože myslím, že pro každou dívku je to dobrý způsob sebepoznání. Já se v podstatě poznávám až teď, se zpožděním.

Odborníci pějí chválu na vaši krásu. Prožíváte to?
Dlouho jsem se za svůj vzhled styděla. Později jsem ho vnitřně přijala, ale byl to běh na dlouhou trať. Srovnávala jsem se s babičkou, maminkou, s druhou ženou mého otce (modelkou a herečkou Bambou – pozn. red.). Byla jsem obklopena krásnými ženami, a tudíž pro mě bylo těžké vyrovnat se sama se sebou.

Jste Francouzka i Britka. Jakou roli pro vás hrají tyto dvě kultury?
Je to takový mix. Narodila jsem se v Londýně, ale anglicky nemluvím úplně přirozeně (Charlottin přízvuk je dokonalý – pozn. red.). Kvůli práci jsem se angličtinu musela učit. Ve skutečnosti se cítím být pravou Francouzkou.

Na svém albu ale zpíváte převážně v angličtině. Máte strach, že když budete zpívat francouzsky, budou vás srovnávat s otcem?
Mám laťku nastavenou příliš vysoko. On byl, co se psaní týče, génius. Skláním se před jeho dílem. Je to, jako bych byla už předem poražená. Vzhledem k jeho slávě se není čemu divit. A když zpívám anglicky, nemusím na to tolik myslet.

Opravdu vás tolik děsí, že byste byla o něco horší?
Byla bych zklamaná. Nemám dost pokory, abych mohla prohlásit: „Nebude to tak dobré, ale taková jsem já.“ Tohle znají asi všechny děti známých osobností…

Slavná už jste se narodila. Jak jste se s tím vypořádala? Ghesquiere o vás říká, že i přes to všechno jste si zachovala svou nevinnost.
Celá sedmdesátá léta byla v podstatě šťastné období, rodiče byli v pohodě, ale po rozchodu musela matka najednou čelit bulvárním novinářům, což byl horor. Časem jsem si udělala velmi jasný názor na to, co v životě nechci. Nechci, aby se vědělo příliš o mém soukromí, o mých dětech.

Věnujete se charitě?
Cítím se tak trochu provinile – dávám sice finanční prostředky určitým organizacím, ale vážně nejde jen o to, vyplnit šek. Zpěváci to mají jednodušší. Odzpívají koncert, darují peníze a zdá se, že je vše v pořádku. Herci to mají složitější; i když někteří účinně propůjčí svou tvář hned napoprvé. Já si ale bohužel musím být jista, že jde o správný projekt. V tomto ohledu považuji za vzor svou matku. Pokud ji nějaký projekt přesvědčí, bere ho velmi vážně, jede na doraz. To bude asi tou anglickou povahou. Já nechci, aby se někdo oháněl mou tváří, aniž bych se s tím projektem zcela ztotožnila. Ale i to se třeba časem změní.

Nedávno jste absolvovala turné k novému albu. Údajně míváte při svých koncertech strach… Z čeho?
Že se zaseknu. Zapomenu text. Mohla bych omdlít, pozvracet se nebo mít okno… Hlavně nechci publikum zklamat.

Povolání herečky a zpěvačky se často pojí s odloučením od rodiny. Jak to prožíváte?
Těžce. Mám pořád pocit, že všechno dělám jen napůl. Kdybych mohla, brala bych rodinu všude s sebou, i kdyby to mělo být jen na jeden den. Oni ale mají svůj vlastní život, nejsou to předměty, které bych mohla jen tak přemisťovat. Když jsem se rozhodla natočit film, musím tomu něco obětovat.

Často říkáte, že hudba znamená okamžik svobody – jako dýchání. Je pro vás ale nepostradatelná?
Ne. Ale to nemůžu říct, protože pak by musela padnout otázka, proč se jí tedy vlastně věnuji. Nikdy jsem si nepřipadala jako nějaká umělkyně. Není to pro mě životně důležité. Byla bych nešťastná, kdybych nemohla točit filmy a zpívat, ale obešla bych se bez toho. Rodina je životně důležitá, to je moje priorita.

To je klíč k vašemu štěstí?
Není to tak jednoduché. Zažila jsem období, kdy jsem netočila, a bylo mi smutno. Mám ambice. To, že jsem dala přednost rodině, mě nezbavuje ostatních tužeb. Také jsem ji několikrát obětovala. Sny tvoří podstatnou část mého povolání.

Nedávno vás partner Yvan Attal prozradil, že už mu nevadí, když se na vás dívají cizí muži. Jak jejich pohledy snášíte vy?
Lichotí mi. Mám ale spíš tendenci splývat s davem. Nejsem lovkyně. Dlouho jsem se snažila být nenápadná, vždycky jsem uhýbala pohledem; byl to můj způsob obrany a postupu. Vidíte: ani teď se vám nedívám přímo do očí.

A naopak. Jak prožíváte pohledy žen na svého manžela? Žárlíte? Nebo jste si už na davy fanynek zvykla?
Vzrušuje mě to! Dělám si legraci… Jsem velice žárlivá, ale je to také jen hra. Líbí se mi, když vidím, jak se kolem něj točí ženy. Možná proto, že jsem se zatím nikdy necítila přímo ohrožená.

Nosíte stále na krku malý diamant. Má pro vás nějaký zvláštní význam?
Dal mi ho režisér Claudie Berri před natáčením filmu Jeden zůstává, druhý odchází. Velmi si ho cením. Nikdy ho nesundávám, stejně jako hodinky od Yvana.

Co vám tedy v životě dělá největší radost?
Bude to znít asi hodně otřepaně, ale to, když se můžu smát se svými dětmi. Vodím je do školy, chodím nakupovat, žiji vlastně klidný život ve velmi pěkné čtvrti Paříže. Je to přesně tak, jak jsem si vždycky přála.

Charlotte a Balenciaga
Nicolas Ghesquiere o své múze prohlásil: „Náš vztah se utužuje, protože je založený na přátelství. Jde o osobní vztah, který přerůstá do inspirativní roviny. Miluji Charlottiny skvělé filmy a hudbu. Je mi blízká, protože patříme ke stejné generaci, a přestože se známe pouhých deset let, připadá mi, že je tomu tak odjakživa. A jistě si rozumíme i proto, že jsme oba Francouzi. Charlotte je výjimečná, opravdu krásná a perfektně ztělesňuje to, co představuje Balenciaga.“