Rachel se poprvé vrací domů z internátní školy, kam nedávno nastoupila, a s notnou dávkou ostražitosti kráčí po ulici, ve které dvanáct let bydlela.
Vypadá to, jako by se do přímořského městečka Dun Laoghaire nedaleko Dublinu za jediný týden vrátila doba ledová: pod dívčinýma nohama zeje nekonečně hluboká propast, o dvacet metrů dál se tyčí kobaltově modrá ledová stěna. Unikající bublinky vzduchu jako by v jediném okamžiky zamrzly v kusu ledu rozervaném ohromnou trhlinou.
Rachel se odváží poskočit o kus dál. Najednou se ocitá ve stavu beztíže, ačkoli pod nohama cítí pevný asfalt dobře známé ulice.
Trojrozměrnou kresbu na 250 metrech čtverečních nakreslil německý mistr pouliční kresby Edgar Müller. Zabralo mu to pět dní a chtěl tím upozornit na tání ledovců v důsledku globálního oteplování.
„Stojím opodál a dívám se na tu dívku, jak váhá, zda jít, či nejít. Takové okamžiky jsou nejlepší odměnou za několikadenní práci,“ vysvětluje mi Edgar.
Trojrozměrná kresba přímo na ulici je působivý umělecký nástroj založený na zkreslení reality. Edgar Müller a ostatní umělci tvoří pomocí barevných kříd nebo pigmentů a jako plátno používají asfalt. S využitím perspektivy velmi precizně kreslí na ulici, náměstí nebo na stěnu.
A chodci pospíchající po povrchu obrazu, uhýbají neexistujícím kamenům a každému z nich se při pohledu do „závratné hlubiny“ podlomí kolena.
Více se dozvíte v Marie Claire 1/2010.
