Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

VZTAHY: Smeták zabíjí sex

Text: Barbora Sirová, Ondřej Formánek, foto: Getty Images/2.2.2018
Muž, který pomáhá v domácnosti, je ideálem moderního partnera. Ještě aby ne. Chlap, co se nebojí vzít do ruky smeták, hadr nebo žehličku, přece nemůže ohrozit spokojenost ženy. Rovnocenné vztahy navíc déle vydrží. Čerstvá sociologická studie ale tuhle idylu možná dost nabourává...

Postavení žen se od  počátku moderní doby zásadně změnilo. Aktivně vstupují do veřejné sféry, roste počet více méně úspěšných političek, podnikatelek, ředitelek... Dámy dokonce pískají mužská fotbalová utkání. Avšak genderové role se – pomalu, ale jistě – vyrovnávají i  v  domácnosti. Klasický obrázek známý z černobílých filmů, kde se ON vrací unavený z práce a doma ho vítá ONA s večeří, prach je utřený, koberec vyluxovný, okna umytá a  na  posteli leží vyžehlená košile a ponožky, aby ON měl v čem vyrazit do práce i zítra, tenhle obrázek odchází kamsi do sféry příběhů pro pamětníky. Už dávno to není jen muž, kdo se vrací domů utahaný z práce. Ženy nyní běžně obstarávají část příjmů rodiny, běžně mají úspěšnější a  náročnější kariéry než jejich drahá polovička. To znamená, že na  starosti kolem dětí, vyváření a uklízení teď ženám zbývá o dost méně času a  je jaksi přirozeně spravedlivé rozdělit starosti o domácnost mezi oba partnery. V ideální domácnosti jedenadvacátého století se muž i žena o vše dělí rovným dílem. Tuto představu navíc podporují různé odborné studie, podle nichž jsou takové rovnocenné páry spokojenější a vydrží spolu déle. 

MUŽI OD PLOTNY

Proto možná mnohé překvapil nedávný výzkum, který vypracoval tým amerických sociologů z  University of Washington. Jmenuje se Egalitarianism, Housework and Sexual Frequency in Marriage (Rovnostářství, domácí práce a sexuální frekvence v manželství) a vyšel v odborném magazínu American Sociological Review. Podle tohoto výzkumu jsou podobné rovnostářské dvojice 1,5krát méně sexuálně aktivní než ty, kde muž dělá pouze to, co se považuje za tradiční mužské práce. Což znamená, že pokud bude muž například pravidelně věšet prádlo, jeho šance na  častější manželský sex klesnou. Pokud se ale bude od prádelní šňůry a kolíčků držet dál, má prý lepší vyhlídky. Zní to celkem logicky. Manžel, který leze s hadrem po  podlaze, škrábe z  kastrolu zaschlou omáčku nebo kličkuje mezi regály v  sámošce, se nejspíš zřídkakdy stane předmětem sexuální touhy. Ale takové věci přece nedělá v  jednom kuse. Navíc není vyloučeno, že by tentýž manžel nemohl dělat i zmíněné mužské práce. Kde je tedy kámen úrazu? Lori Gottlieb, autorka několika bestsellerů o manželství, která o zmíněné sociologické studii psala v deníku New York Times, shrnuje celý problém takto: „Vědci došli k  závěru, že když muži prováděli určité typy domácích prací, byly páry méně sexuálně aktivní. Konkrétně, když muži vykonávali veškeré práce, které výzkumníci charakterizovali jako typicky ženské, třeba skládání prádla, vaření nebo luxování – tedy věci, o nichž řada žen říká, že by ráda, aby je jejich muži dělali –, pak spolu dotyčné páry spaly 1,5krát méně než dvojice, kde manžel vykonával práce, které se považovaly za typicky mužské, jako vynášení odpadků nebo opravování auta. A – přinejmenším z pohledu žen – nemělo to vliv jen na četnost sexu. Čím bylo rozdělení prací tradičnější, tedy čím větší byl podíl manžela na  maskulinních činnostech oproti femininním, tím větší bylo údajně i ženino sexuální uspokojení.“ Člověka možná napadne, podle jakého klíče autoři zmiňované studie (a  pisatelka článku) dělí práce na  „tradiční ženské“ a  „tradiční mužské“. Co přesně je mužného na  vynášení odpadků, a  naopak proč rukojeť vysavače potřebuje nutně něžnou ženskou ruku? A i kdybychom se na nějakých kategoriích prací, které jsou odnedávna mužské, a  činností, které jsou od nepaměti ženské, shodli, je velká otázka, jestli tyto kategorie v moderní době ještě dokážou přežít. Například tradiční zajíždění tatínků v garážích pod podvozky aut je v podstatě minulostí. Domácí opravování je u většiny moderních aut považováno za neodborný zásah, za který hrozí například propadnutí záruky. S  autem jedině do  autorizovaného servisu! Většina žen nepotřebuje nutně muže, který přitáhne domů kládu a  naštípá polena, jen aby se trochu zahřály. Nepotřebují svalnaté chlapy s koněm a pluhem, aby netrpěly hlady. Dospěli jsme do  bodu, kdy muži – tím, že dělají i tradičně ženské práce – ztrácejí svou mužnost, a tudíž i přitažlivost pro své partnerky? „Vztah, kde není moc jasné, kdo je za mužského a kdo za ženskou, je vždycky trochu méně funkční,“ souhlasí sexuolog Jaroslav Zvěřina. Podle jeho názoru je to celé věcí ega obou partnerů. „Navíc si vůbec nemyslím, že tato unisexuální podoba vztahů je něco, co by mělo mít budoucnost,“ dodává Zvěřina.

KOMICKÝ MILENEC

Autorka článku v Timesech Lori Gottlieb vede mimo jiné i  manželské terapie. A  tak cituje případy ze své praxe, kdy se partnerská dvojice jejích klientů postupně dohodla na  harmoničtějším dělení domácích prací a  v  této oblasti mezi nimi zavládla spokojenost, ale problém se objevil právě v sexu. Příkladem byl pár, kde ona postupně získávala pocit, že je jejich manželství vyrovnané a spokojené, protože jí manžel v domácnosti pomáhá a vychází vstříc… A uprostřed této idylky se jí muž zčistajasna zeptal, jestli ji ještě přitahuje. Dělal totiž všechno, co po něm žena chtěla, ale v posteli se začal cítit nejistě. Jiná manželka vyrukovala při terapii na svého muže s tím, že by chtěla trochu vášnivější sex. Jenže když se o něj snažil, působil na ni komicky. A on, její hodný a  starostlivý manžel, se v  pozici dravého milence cítil nesvůj. „Manželská erotika nikdy není v  ‚plném proudu‘. Kdo v  manželství a  delším partnerství hledá erotické extáze, bývá zklamán,“ tvrdí Jaroslav Zvěřina. Je otázkou, jak moc kvalita manželství partnerů ovlivňuje kvalitu (a  kvantitu) jejich sexuálního života. Bude v  klidném, rovnocenném manželství jiná než v  rodině, kde funguje všechno trochu divočeji a  rozdělení povinností nekončí spravedlivou dohodou, ale hádkou „po italsku“? Jaroslav Zvěřina na tuto otázku odpovídá: „Skutečnost, že se dva ve vztahu dokážou hodně pohádat, může znamenat, že jim na  vztahu záleží. A také to sex samozřejmě energizuje. Ale pozor, nefunguje to tak, že se začneme více hádat, a sex se oživí.“ Ale co když je vysvětlení celé záhady, proč se ze života párů, které jsou si rovnocennější, vytrácí sex, úplně banální: na  vášně prostě nezbývá čas a  síla. Odbornice na  genderová studia Kateřina Lišková soudí, že kvantita se nerovná kvalitě a  cenou za  rovnocenný vztah nemusí být nutně špatný sex. Lišková se závěry, ke  kterým dospěla v  Timesech Lori Gottlieb, nesouhlasí. Jako kdyby nám podle ní americká autorka podsouvala konzervativní životní postoje a  naznačovala: „Přehodnoťme sexuální rovnost. Možná není tím, co jsme chtěli, vždyť pohleďte, co jsme ztratili!“ Kateřina Lišková soudí, že propagovat konzervativní přístup k mužským a ženským rolím skrze akcent na dobrý sex je velice chytrou strategií. Zároveň dodává: „Neztratili jsme sexuální spokojenost, protože není žádný důkaz, že jsme ji kdy měli.“

ZOBOU OD NEPAMĚTI

Podobně zajímavě vysvětluje Lišková i  zvýšená očekávání dnešních žen. „Vzdělané a dobře vydělávající Jinými slovy, jestliže se ženy v  minulosti musely smířit s  málem ve  všech oblastech života, nečekaly jistě zázraky ani v sexu. Nebo si je spíš ani nedokázaly představit, myslí si Kateřina Lišková. Jak říká Lori Gottlieb, dříve byla ženám v sexu přirozenější submisivní role. Co ale chtějí po  mužích nyní? Může být vůbec sex rovnocenný, nebo je ho nutné oddělit od ostatního dění manželského života, pokud v něm je vše nastaveno „fifty fifty“? Navíc pokud mluvíme o  rovnocennosti v  sexu, je nasnadě zmínit se i o zkušenostech, se kterými dnes muž a žena do manželství vstupují. I ty jsou totiž často velmi vyrovnané. A  snad zde je další důvod, proč ženy očekávají od  milostného života více. Jak napsal Pierre Bourdieu ve své knize Masculine Domination: Naděje se přizpůsobují vyhlídkám, aspirace možnostem.“ Podle Lori Gottlieb se dnes ženská submisivita dostává do popředí. V protikladu k nově nabyté síle a společenskému postavení ženy může fungovat jako silné afrodiziakum. Sexuolog Jaroslav Zvěřina je přece jen trochu skeptičtější: „Ony řeči o  dřívější submisivnosti ženy jsou hodně nadnesené. Šikovným ženám muži zobou z  ruky od nepaměti.“ Podle něj bychom měli mít na paměti, že sex je aktivitou, která nepodléhá racionálnímu myšlení. „Musíme se smířit s tím, že v partnerských vztazích spousta věcí funguje ne proto, že se nad nimi mudruje, ale proto, že jsou spontánní.“ Raději proto zapomeňme na  hadry a  smetáky a tatínky hrabající se v podvozku, i když tím riskují ztrátu záručního servisu rodinného auta, jen aby zachovali lepší manželský sex. Zapomeňme na to alespoň (a  hlavně) při sexu. Protože fakt, že se podle studie sociologů z University of Washington manželské štěstí v domácnosti nepromítá do štěstí v  manželské posteli, ještě neznamená, že by to nemohlo fungovat opačným směrem. Jinými slovy, možná platí, že harmonické poměry v sexu se nějakým způsobem nakonec promítnou i do vztahů mimo ložnici. Pak je tu ještě jedna možnost. Mluvili jsme už o mužském egu, které možná ženy svým manželům občas narušují tím, že je nutí snížit se až k hadrům na podlahu. Ale jak mužská ješitnost snáší situace, kdy se ukáže, že žena je sexuálně zkušenější nebo i lepší než muž? Sexuolog Zvěřina si to nemyslí. „Už dlouho není základem dobrého partnerského vztahu podmínka, aby do něj žena vstupovala jako panna,“ říká. „Rozumní partneři se v tom, co bylo, zbytečně nevrtají. Pokud tak činí, nesmějí se divit, že to může jejich vztahy narušovat.“ „Manželství je aliance, která by měla oběma přinést klid, jistotu a spolupráci nejen v sexu,“ říká Jaroslav Zvěřina. Klid, jistota a spolupráce zní spíš jako slogan vystřižený z letáčku k důchodovému spoření. Žádná velká vášeň z takových slov nesálá. Jinak řečeno, podle sexuologa je z dlouhodobého hlediska jedno, jestli je četnost našeho sexu 1,5krát větší nebo menší. Jako kdyby bylo manželství jakýmsi kompromisem, kde vyhrávají životní hodnoty nad těmi sexuálními. Důležité je, jak moc si ve vztahu rozumíme a jak moc si dokážeme vyjít vstříc.

Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů

Přihlášením k newsletteru souhlasíte s Obchodními podmínkami Burda a potvrzujete znalost Zásad ochrany soukromí Burda – BURDA Praha bude s Vašimi údaji pracovat zejména k zasílání newsletteru, nabídek a novinek. Odhlásit se můžete kdykoliv.
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama