Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

VZTAHY: Sex na pracovišti

Text: Ivan Brezina, foto: Getty Images/25.1.2018
,,Hrubé porušení pracovní kázně“ nebo ,,usnadnění komunikace mezi kolegy“ a něco jako teambuilding?

Že to končívá špatně, poznal na vlastní kůži bývalý premiér Petr Nečas. V červenci 2010 si na Úřad vlády přivedl Janu Nagyovou. Dělala mu ředitelku kabinetu, a jak dnes víme, taky mu potají dělala dobře. Když navíc milenka na Nečasovu manželku nasadila tajnou službu a zapletla se s „kmotry“, v červnu 2013 padla vláda. To všechno jen proto, že si to nenechali na doma. Proč nás ale vlastně kolegyně (v mém případě) a kolegové tak přitahují? Zaprvé s nimi trávíme víc času než s vlastními partnery. Zadruhé je to vzrušující lék na nudu, která člověka po čase začne užírat i v tom nejkreativnějším zaměstnání. Když si s kolegyní po mailu nebo po ICQ smlouváte rychlovku ve sprchách, pracovní doba hned líp utíká. Tedy až do chvíle, kdy nějaký bonzácký ajťák vaši korespondenci s gustem rozešle po firmě…

NOVÉ SLEPICE

A zatřetí vstupuje do hry to, čemu sexuologové říkají Coolidgeův efekt. Třicátý prezident USA John C. Coolidge (1872–1933) prý s manželkou kdysi navštívil slepičí farmu. Její majitel paní prezidentové vyprávěl, že jediný kohout dokáže kopulovat až šedesátkrát denně. „Řekněte to laskavě prezidentovi!“ požádala ho se smutným leskem v očích. Stalo se. „A dokáže to ten kohout se stejnou slepicí?“ zeptal se Coolidge. „Ne, musí mít pokaždé jinou,“ odpověděl farmář. „Řekněte to laskavě paní prezidentové!“ povzdechl si unaveně Coolidge. Zdrojem přitažlivosti sexu na pracovišti je tedy i novost partnera nebo partnerky. Z hlediska zaměstnavatele je to ovšem dvousečné. Příjemné napětí a nabuzení, které z tajných románků plyne, na jednu stranu zvyšuje celkovou aktivitu obou zúčastněných, a tím i produktivitu práce. Když se chci předvést před kolegyní, často se chovám jako idiot – včetně toho, že pracuju, jako kdyby měl zítra nastat soudný den. Platí to hlavně v kreativních funkcích, jako jsou třeba manažeři, copywriteři v reklamkách nebo produkční. A taky novináři, ale tady raději příliš nezacházejme do detailů. Na druhou stranu ale děláte v pracovní době něco, za co vás zaměstnavatel neplatí. Podle výzkumu sexuologa Petra Weisse je průměrná délka soulože v Česku včetně předehry patnáct minut. Vynásobte to svou hodinovou mzdou a samozřejmě připočtěte i dobu, kterou vám zabralo „ukecávání“ nebo „upejpání se“ (podle toho, jestli jste muž, nebo žena). Zjistíte, že jste vlastně zloděj. A pokud nesouložíte o polední pauze, může jít o „porušení pracovní kázně zvlášť hrubým způsobem“ (paragraf 52 písmeno g zákoníku práce). 

DĚLÁ TO KAŽDÝ TŘETÍ

Různé kultury přistupují k sexu na pracovišti různě. V Evropě to nikdo moc neřeší, a dokonce prý panuje představa, že to utužuje mezilidské vztahy a usnadňuje „komunikaci mezi kolegy“. Když tedy kolegyni opřete o kopírku, je to vlastně něco jako teambuilding… Průšvih ale nastává v okamžiku, kdy se s tou kolegyní bouřlivě rozejdete. Normálně byste ji už neviděli, ale v těsném kanclu o sebe stále zakopáváte, což je pro zlomená srdce peklo. Teprve tady do toho ve výjimečných případech vstupují evropští zaměstnavatelé, protože teprve tady to začíná mít negativní vliv na výsledek práce. V Japonsku sexuální vztahy na pracovišti často zakazují pracovní smlouvy, což bychom nejspíš označili za orwellovský zásah do základní intimní sféry. O něco mírnější je to v USA, kde pracovní vztahy upravují firemní kodexy. Sex s kolegy je podle nich „neprofesionální“. Jedno z tamních doporučení říká: „Pokud chcete navázat vztah na pracovišti, nejdřív se seznamte s pravidly firemní kultury.“ Úžasné! Představte si, že si chcete s kolegyní dopřát rychlovku na WC a běžíte to konzultovat s HR manažerem… Kdyby v Česku nějaké HR oddělení vydalo směrnici, že se to nesmí, staly by se tři věci. Zaprvé by se firma stala terčem posměchu, zadruhé by to zaměstnanci začali dělat tím víc (zakázané ovoce chutná nejlíp) a zatřetí by odborová organizace nejspíš vyzvala k protestní stávce.  V Česku máme k dispozici „tvrdá data“ z výzkumu sexuálního chování na pracovišti, který v dubnu 2011 zpracovala společnost STEM/MARK ve spolupráci se sexuologem Petrem Weissem. K flirtování se přiznalo 94 % zaměstnanců, vztah na pracovišti má 33,5 % mužů a 30 % žen. Takže je to něco jako onanie – kdo říká, že to nikdy nedělal, ten to dělá dodnes…

UKRADENÁ KASÍRTAŠKA

Různá povolání samozřejmě k sexu na pracovišti poskytují různé příležitosti. Jinak to bude v kravíně (seník, klid, nulové riziko, pokud nepočítáme hladové krávy) a jinak ve velíně jaderné elektrárny Temelín (blikající kontrolky, kamery, riziko výbuchu reaktoru). Ideální příležitost je třeba při noční službě v nemocnici. Pan doktor má lékařský pokoj s lehátkem k odpočinku a se střička je v případě zhoršení zdravotního stavu nějakého pacienta rychle dostupná na telefonu. Natáhne si kalhotky, upraví uniformu a běží pomáhat při resuscitaci. I v rámci medicíny jsou ale rozdíly. Gynekologa po  několika náročných operacích, porodech a prohlídkách asi už „tajné“ vnady kolegyně moc přitahovat nebudou. Některé silně stresové profese pak sex na pracovišti přímo vylučují. Třeba řízení letového provozu. Představte si, že se pravidelná linka Českých aerolinií z Milána do Prahy zřítí někde v rakouských Alpách jen proto, že si to dva letečtí dispečeři právě rozdávali na záchodě. Podle všeobecného přesvědčení mají největší šanci barmani a letušky. Jenže to je logický nesmysl. Barman je pro naprostou většinu žen stejně laciná kořist jako třeba námořník. „Určitě to zkouší na každou, takže od něj radši dál,“ říkají si zákaznice. Rychlovka v kumbále za barem představuje navíc riziko, že barmanovi někdo ukradne lahev dvanáctiletého jamesona nebo kasírtašku. A letušky? Pro většinu mužů je sex v oblacích tajnou erotickou představou. Představte si ale WC v economy classu, před kterým se stále tlačí dav prostatiků a ječících dětí, a chuť vás přejde. Nehledě na to, že sbalit letušku je asi stejně obtížné jako vylézt na protézách na Everest. To druhé dokázal v květnu 2006 novozélandský horolezec Mark Inglis, muž po oboustranné amputaci. To první je nejspíš jen z říše snů.

„TU POKUTU VÁM ODPUSTÍM, SLEČNO…“

V některých povoláních se příležitost k sexu nabízí sama. Příkladem jsou třeba maséři nebo osobní trenéři, mezi nimiž a jejich klientkami to prostě jiskří. Jinde tomu naopak brání psychologické bariéry. Revizor, který by to zkoušel na přistiženou černou pasažérku, by se nejspíš se zlou potázal. Musel by jí odpustit pokutu (ale tak, aby si sama před sebou nepřipadala jako „laciná kurva“), a navíc by musel být i skvělým psychologem a znalcem ženské duše.  Asi nejbizarnějším případem byl ale Mark Lippert z kliniky asistované reprodukce v americkém Utahu. Jako laborant měl zajišťovat dopravu spermatu odebraného manželům k jejich uspaným ženám, čekajícím na umělé oplodnění. Chytrý Mark ho ale během let tajně nahrazoval vlastním „genetickým materiálem“, takže se dodnes neví, kolik má vlastně potomků. Ano, čistě technicky o žádný sex na pracovišti nešlo. Ale výsledek byl nakonec stejný…

 

Marie Claire - Duben 2014

Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole