Přejít k hlavnímu obsahu
Reklama

VZTAHY: Dobrá partie. Existuje?

Text: Scarlett Wilková/6.2.2018
Než řeknete ano, zamyslete se nad vztahem čistě starosvětsky: je váš nastávající dobrá partie? Slovní spojení, na které jsme zapomněli, se zase vrací do módy.

Když se slečna Jackie chtěla rozejít se svým přítelem Johnem, jeho táta Joseph, hlava rodiny Kennedyových, jí vyplatil milion dolarů. Aby přešla fakt, že ji její vyvolený podvádí. Protože Jackie a John byli v jeho očích naprosto dokonalý pár. Což se časem potvrdilo. John sice nadále chodil na zálety, ale krásná, vzdělaná Jackie, ideální manželka, to s noblesou přecházela. Proč? Protože i on byl pro ni ideální manžel. Dobře vypadající, chytrý, s velkou budoucností, člen jedné z nejvlivnějších amerických rodin. Získala spolu s ním bohatství, vliv. On zázemí, ženu, kterou mu svět záviděl. Určitě to byla i láska, ale také promyšlený tah: oba hledali dobrou partii.

TU NEJLEPŠÍ!

Pod výrazem dobrá partie si představte nejen svého vyvoleného či vyvolenou, ale i jeho rodinu. Sousloví dobrá partie totiž vždy bývalo spojováno s prostředím, ze kterého člověk pochází. Až za socialismu mnozí podlehli dojmu, že sňatek má být uzavírán výhradně v silném milostném poblouznění a vztah vysokoškolačky a hornického učně je naprosto v pořádku. Z pohádek sice známe spoustu případů, kdy si princezna vzala hloupého Honzu a král se zamiloval do husopasky, ale už se tam nepíše, jak si rozuměli za deset let. „Nejlépe to spolu klape lidem, kteří jsou si co nejvíce podobní, ať už sociálním původem nebo výší výplaty,“ tvrdí George Fieldmann z Kalifornské univerzity, na které vědci dlouhodobě zkoumají, jaké typy lidí spolu mají dlouhotrvající manželství. „V opačném případě, když jsou partneři hodně odlišní, vztahy nemají dlouhého trvání,“ doplnil ve studii na toto téma.  Letos svět obletěla agenturní zpráva, že v Indii opustila nevěsta ženicha přímo před obřadem. Stalo se tak poté, co mu těsně před jeho začátkem položila otázku: Kolik je patnáct plus šest? Zaskočený ženich řekl, že sedmnáct. Dívce se potvrdilo podezření, že neumí počítat a prostě odešla. „Rodina ženicha nám zatajila jeho nedostatečné vzdělání,“ řekl agentuře AP nevěstin otec Mohar Singh. A jsme u podstaty věci. V Indii jsou v mnohých oblastech sňatky domlouvány rodinami. Rodiče zkrátka vytipují nevěstu či ženicha, který jim připadá jako dobrá partie. Tedy, vzdělaný, pracovitý, co možno aspoň trochu při penězích. Pak si ho proklepnou, vymění dary, sepíšou smlouvu a mladí se seznámí. Odporný byznys jako ze středověku? Jak se to vezme. „Jeden můj známý, vzdělaný Ind žijící v Evropě, řekl, že letí domů, protože se má ženit s dívkou, kterou mu vybrali rodiče,“ vypráví Veronika Vinterová, majitelka seznamovací agentury Náhoda. „Když jsem se divila a nechápala, proč to připustí, vysvětlil mi, že na tom není nic špatného. Že přece rodiče to se svými dětmi myslí nejlépe a chtějí pro ně to nejlepší. Je pravděpodobné, že mu vybrali i tu nejlepší dívku.“

JAKÁ JE TVÁ RODINA?

V evropském vnímání partnerství si pod pojmem ten nejvhodnější partner obvykle představujeme pohledného svobodného muže bez závazků s nadprůměrným platem či vlastní firmou, s jiskřivým humorem a gentlemanským chováním. Když je třeba požadavky specifi kovat, dodáváme sportovec, nekuřák, aby rád cestoval... Ideální partnerka očima muže má být krásná, ale ne úplně šokujícím způsobem, spíše tak nějak příjemně nenápadně. Milá, chápavá, nehysterická, se sklonem k vytváření poklidného domova, zároveň s vlastní kariérou, ale zase ne moc časově náročnou, sportovkyně, ale ne moc svalnatá, hlavně, aby působila žensky. Ale i při tom nejpodrobnějším popisu vysněného muže či ženy neuvádíme nikdy nic o jeho rodině, z jakého prostředí by měl pocházet. Existuje přitom otřepané přísloví: „Jaká matka, taková Katka.“ V překladu: Je dobré se co nejdříve podívat na možnou tchýni. Má doma čisťounko, nebo binec? Vaří skvěle, nebo ne? Jak tráví víkendy, dovolené? Je zvyklá chodit do společnosti? Dokázala něco v práci? A hlavně: O jakou rodinu jde, co se týká fi nancí a společenského postavení? Střední třída? Nebo jsou bohatí? Snobi? Nic nemají a je jim to fuk? Nebo je to štve a padají u nich věty typu: „No jo, my nekrademe jako všichni ostatní...“ Možná by měla být znovuobnovena činnost dohazovačů. Lidí, jež dávali dohromady mladíky a dívky, kteří by podle jejich mínění byli schopni vytvořit kvalitní manželství. Zásadně je vybírali na základě toho, z jakých rodin pocházeli. Pan lékárník měl dceru na vdávání, a tak se o tom dozvěděl svobodný mladý doktor s praxí ve stejném městě, protože kdyby se spojila rodina doktorská a lékárnická, bylo by to určitě lepší, než kdyby se slečna z lékárny náhodou třeba zbláznila do nějakého vojáčka z místní posádky.

MÁŠ NA VÍC

Pětatřicetiletý manažer Martin se po půl roce vztahu s třicetiletou podnikatelkou Kamilou vypravil seznámit se s její rodinou. „Přijeli jsme na chatu jejích rodičů. Tedy, Kamila řekla, že jedeme na chatu. Ve skutečnosti to bylo sídlo velikosti sedmi domků mých rodičů se zahradou připomínající rozlohou Riegrovy sady. Její máma přišla v šatech a na podpatcích a pak šveholila něco ve smyslu, jak se mi líbí polštáře na terase, že jsou prý nové. Došlo mi podle typického okraje, že jde o značku Versace a proto je zmiňuje. Bylo to strašné. Připadal jsem si jako v komedii, zejména, když řekla, že se těší, jak se seznámí s mými rodiči. Táta je zámečník, máma učitelka v mateřské školce a doma mají stejný nábytek, jako když se před čtyřiceti lety vzali. Kláru mám rád, ale přiznávám, že si nedovedu představit, že bych se s jejími rodiči měl častěji stýkat nebo snad patřit do jejich rodiny. Připadal bych si jako outsider a oni by mi to časem určitě dali najevo.“ A další příběh. Michaela a Jan jsou manželé dva roky. Když jednou byli na návštěvě u jeho mámy, Michaela zaslechla, jak Janovi říká: „No, Jeníčku, víš, že ti do toho nechci mluvit, ale sám nejlépe víš, že máš na víc.“ „Tím myslela mě, v podstatě naznačila, že pro jejich rodinu nejsem dost dobrá partie. Cítím to z ní od prvního setkání. A Jan, pod jejím vlivem, mi nedávno v jedné celkem banální hádce kvůli financím, řekl, že si nevážím toho, co v něm mám a ať si vzpomenu, jak jsem žila dříve. No ano, pocházím ze čtyř dětí, peněz u nás nebylo nazbyt, ale byli jsme normální rodina. Janova máma restituovala rozlehlé pozemky, a tak si myslí, že si syn snad měl najít nějakou statkářskou dcerku nebo co. Připadá mi, jako by se zasekla v devatenáctém století.“ Všeobecně panující názor, že manželství má být uzavírané výhradně z lásky, je novodobý vynález. Dříve se v první řadě dávalo do souvislosti s penězi a společenským původem. Neznamená to, že si na třetí schůzce máme vzájemně ukazovat výpisy z bankovních účtů, katastrálních map a registrů dlužníků a to od všech členů rodin až do třetího kolena. Ale je dobré vědět, že do dlouholetého vztahu, natož do manželství, nikdy nevstupujeme jen dva. Jsou tam v něm s námi obvykle dvě tchý- ně, dva tchánové a kdo ví kdo ještě. Netvařme se, že je jedno, jestli náš vyvolený či vyvolená pochází z rodiny podnikatelky nebo z rodiny pomocné síly v jídelně. Nesnesitelná tchýně se ale stejně může vyklubat z obou a nakonec bude jen na nás, jak to ustojíme.

Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole