Přejít k hlavnímu obsahu

TÉMA: Milé děti, sexuální výchova začíná...

Text: Ludmila Hamplová, foto: Getty Images/16.3.2018
Jako puberťák jsem se ve škole učila navlékat kondom na banán, což sice bylo hodně trapné, ale na mém sexuálním životě to překvapivě nezanechalo negativní následky. Ale co mám o sexu říkat své osmileté dceři?

Je to zvláštní paradox. Češi patří k vůbec nejliberálnějším národům, pokud jde o lidskou sexualitu. Nevadí nám homosexualita, neřešíme antikoncepci ani interrupce a s nevěrou si moc těžkou hlavu neděláme. Nemluvě o tom, že sexshopy se staly běžnou součástí nákupních center, kde mnohé české rodiny tráví víkendy. Když ale dojde na sexuální výchovu ve školách, jsme až překvapivě konzervativní. Témata jako rozkoš, pornografie nebo třeba bisexualita necháváme raději zastrčená v těch nejzadnějších šuplících v naději, že tam je naše děti nenajdou.

Sexuální výchova v českých školách se příliš nezměnila od doby, co ji absolvovali dnešní třicátníci. „Ačkoliv je sexuální výchova součástí obecnější výchovy ke zdraví už na základních školách, je to velmi často opomíjené téma. Alibi učitelů i rodičů je, že ‚děti si stejně zjistí všechno samy‘,“ popisuje Bohumil Kartouz z obecně prospěšné společnosti EDUin, která se věnuje problematice vzdělávání v Česku i v zahraničí. A děti si informace obvykle opravdu zjistí na vlastní pěst. Podle výzkumu v rámci projektu Netopeer z roku 2014 se na sebevzdělávání spolehne dokonce 40 % českých dětí a dospívajících. „Když jsme se o sexu dozvídali my, měl náš otec jeden hanbatý časopis nahoře na knihovně a museli jsme vynaložit velké úsilí, abychom se k němu dostali.

Dnes si i malé dítě během chvilky pustí na internetu porno, a tak si nemůžeme sednout v klidu ke kávě a čekat, že si všechno o sexu naše děti nastudují samy,“ upozorňuje belgická sexuoložka Goedele Maria Gertrude Liekens, která mimo jiné působí jako vyslankyně dobré vůle OSN právě pro reprodukční zdraví. Podle ní je ten pravý čas zahájit sexuální výchovu, přesněji rozhovory o lásce a vztazích, už ve školce, třeba při sledování pohádek a to právě kvůli tomu, že i na nejmenší děti se valí obrovské informace a ony potřebují se v nich vyznat.

SEX DO ŠKOL (NE)PATŘÍ

V Česku došlo v 90. letech k zásadní změně, kdy v obavách před politickou indoktrinací ze škol zmizelo prakticky vše, co jen trochu zavánělo „výchovou“ a hlavním úkolem vyučujících se stalo „vzdělávat“. To co by se dalo nazývat sexuální výchovou ve školách, se postupně rozplynulo hned do několika předmětů, kde se čas od času vynoří informace třeba o anatomii muže a ženy, pohlavně přenosných chorobách nebo třeba antikoncepci. Jenže nějaká jasná a hlavně jednotná podoba toho, co by se děti a dospívající měli o sexu a také o partnerských vztazích dozvědět ve škole, chybí. „Každá škola si může sama nastavit, jak se k těmto tématům postaví, což není nutně špatně. Problém je, že na mnoha školách problematika sexuální výchovy sklouzne k čistě biologickému výkladu,“ dodává Kartouz. Mezi vyučujícími pak jsou ti s aprobací biologie, občanská či rodinná výchova, výchovní poradci, další pak patří doslova mezi samouky, ale také se objevují externisti z různých organizací nebo gynekologové. Kvalita výuky se tak může lišit nejen mezi jednotlivými školami, ale i vyučujícími. Přesto nebo právě proto se u nás čas od času vynoří konzervativní rodiče, kteří by jakoukoliv sexuální výchovu nejraději zrušili úplně. „Opravdu chcete, aby se vaše děti učily na základní škole souložit bez zábran a výčitek, s kýmkoliv, kdekoliv a jakkoliv?“ tak v roce 2010 znělo heslo petice Výboru na obranu rodičovských práv, což byl velmi hlasitý spolek ultra- konzervativních křesťanů, který mimo jiné dosáhl toho, že nově vzniklá brožura pro učitele sexuální výchovy, byla stažena. Obsahovala totiž tak skandální informace, jako například, že homosexualita není nemoc či že manželství není nezbytnou podmínkou pro sexuální život a dokonce si publikace trouf la na něco tak odvážného, jako že si jsou obě pohlaví rovna. To ale výboru nestačilo a požadoval mimo jiné, aby sexuální výchova byla přesunuta z povinného vyučování do nepovinné etické výchovy, jejíž přípravu měli mít na starosti především představitelé církví, a také cenzuru stávajících „nevhodných“ učebnic. Mnohé vášně vyvolala například učebni- ce občanské výchovy pro 8. třídu, v níž byl vyobrazen nákres navlékání kondomu na penis. Čtrnáctileté nebo patnáctileté „dítě“ by přece něco tak nemravného vidět nemělo. Nakonec vše naštěstí vyšumělo a sexuální výchova se v českých školách vrátila do starých vyjetých kolejí, kdy jí sice není věnováno tolik pozornosti, kolik by si zasloužila, ale aspoň existuje, byť ne v ideální podobě. Například v sousedním Polsku je jen pouhá myšlenka, že by se děti ve škole měly dozvědět o čemkoliv souvisejícím se sexem, naprosto nepřijatelná. Povolená je pouze katolická „výchova k životu v rodině“. Na Slovensku pak dokonce proběhlo celostátní referendum, jehož jedna otázka se týkala právě „nevhodné“ sexuální výchovy. V kampani před referendem se pak objevovaly divoké teorie, jako že se ve slovenských školách učí děti k promiskuitě či navádí k homosexualitě. V některých amerických státech pak sexuální výchova stojí na tlaku na sexuální abstinenci s tím, že jde o jediný opravdu spolehlivý způsob, jak se vyhnout nechtěnému těhotenství i pohlavně přenosným chorobám. Sex je pak prezentován jako něco, co patří až do manželství, ne do života teenagera či adolescenta.

POTĚŠENÍ A PORNO POVOLENO

Radikálně odlišný pohled na sexuální výchovu nabízí sexuoložka Goedele Maria Gertrude Liekens, která mimo jiné v britské televizní show Sex in Class učila třináctileté žáky o sexu a také pornografii a to dost neobvykle. Například dívkám předvedla velký látkový model ženských genitálií se slovy, že mají vědět, na co sahají, aby poznaly, co jim dělá dobře. „V dnešní době klademe až moc velký důraz na negativní stránky sexu, jako jsou pohlavně přenosné choroby nebo nechtěné těhotenství. Už ale příliš nemyslíme na to, že mladí lidé jsou zvědaví a chtějí se dozvědět více o tom, jak si sami i sobě navzájem dopřát sexuální potěšení,“ vysvětluje. Podle ní je na místě o tom všem se svými dětmi otevřeně mluvit, ať už jde třeba o to, k čemu je klitoris, že orální sex může zezačátku působit poněkud zvláštně nebo třeba, jak si dokázat stanovit své hranice a trvat na jejich dodržování. Mimochodem myšlenku pornografie do škol samozřejmě s náležitým komentářem propaguje také dánský profesor sexuologie Christian Graugaard, který působí na univerzitě v Aalborgu. „Z výzkumů víme, že drtivá většina teenagerů viděla porno v mladším věku, tedy rozhodně bychom pornografii náctiletým nepředstavovali vůbec poprvé v jejich životě,“ popsal své představy britskému deníku The Guardian. Podle něj je na místě o pornografii kriticky diskutovat s patnáctiletými a šestnáctiletými. V tomto věku má zkušenost se sledováním lechtivých snímků už 99 % skandinávských chlapců a 86 % dívek. „Měli bychom posílit jejich schopnost rozlišovat mezi tím, jak lidské tělo zobrazují média a jak vypadá ve skutečnosti,“ prohlásil profesor Graugaard. Což není vůbec špatná myšlenka. Jako tápající puberťák, který měl ze svého těla a sexuality jeden velký mindrák, bych mnohem víc ocenila, kdyby mi někdo řekl, že skutečný sex vypadá úplně jinak, než že jsem uměla vyjmenovat příznaky syfilis zpaměti. V tom všem memorování spojené s trapnými chvilkami se trochu ztratilo to, o čem je sex především, a já na všechno musela přijít sama o dost později...

Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama