Jste uměleckou ředitelkou Bomton studií. Kolik jich momentálně je?
Máme jich pět, když počítám i Horní Počernice, kde máme Fashion Café, tedy kavárnu spojenou s kadeřnictvím, kosmetikou a pedikúrou. Dále je to Loft studio na Brumlovce, Centrum krásy spa & wellness a kadeřnictví tady v Jaltě na Václavském náměstí, Basic na Budějovické a kosmetický Beauty Salon v hotelu Aria.

Co všechno Vaše práce obnáší?
Měla bych udávat trendy Bomtonu. To se týká nejen kolekcí účesů, ale i servisu pro klienty. Snažím se vylepšovat chod studia, školím kadeřníky, dělám konkurzy, připravuji brožury a letáky… Jednoduše řečeno – když chystáme nějakou novinku, udávám vizi, jak to bude vypadat.

Odkud čerpáte inspiraci?
Hlavně v zahraničí. Hodně cestuji, jezdíme na kadeřnické show do Londýna, teď jsme v Americe navštívili největší kadeřnický trh… A samozřejmě u těch nejlepších světových kadeřníků. Pořád je čím se inspirovat.

Bomton je česká značka. Všechny kontakty jste si tedy vybudovali po své ose?
Majitel pan Kadlec není kadeřník, je to jeho koníček. Chce, aby se zaměstnanci stále vzdělávali, dává nám prostředky na stáže i na fotografování našich prací a raduje se z našich úspěchů. Ví, že tyhle investice se mu vždycky vrátí.

Jak jste se vypracovala na pozici umělecké ředitelky?
Jsem vyučená kadeřnice. Po revoluci jsem měla osm let svoje kadeřnictví. Postupně jsem si vybudovala velkou klientelu, ale zároveň jsem se cítila čím dál vyčerpanější. Do Bomtonu jsem přešla, protože jsem věděla, že tam kadeřníkům dávají hodně. To pro mě byla motivace. Ve studiu v Myslíkově ulici jsem se vypracovala na vedoucí a po třech letech, v roce 2006, jsem dostala nabídku vést nový salon na Brumlovce. Nejdřív se mi nechtělo, nicméně bylo mi pětatřicet let a říkala jsem si, že bych takovou nabídku už nemusela dostat. Začátky byly ovšem krušné. Měli jsme otevřeno od pondělka do neděle od osmi ráno do devíti večer, a navíc jsem proškolovala nové kadeřníky, kteří vůbec neuměli foukat ani stříhat.

 

V té doby jste za sebou už měla nějaké stáže v zahraničí?
Ano. Platila jsem si je už v době, kdy jsem podnikala, a v Bomtonu jsem se dostala na další. Své zkušenosti jsem pak předávala mladším. Leckdy jsem je učila od základů, protože neuměli ani ostříhat rovnou ofinu nebo zastřihnout konečky. Hodně uchazečů odešlo, protože jsme jim sáhli na ego. Dnes je základem foukaná. Kdo neumí například vyfoukat vlnité vlasy do rovna, není kadeřník. Klientka má odcházet s tím, že jí účes vydrží minimálně týden, ne že se ráno probudí a je to krepaté nebo se prameny otočí. Když si za tu službu zaplatíte, musíte být spokojená. Tím spíš, že vlasy a nehty jsou vizitkou každého člověka, ať je to žena, nebo muž.

Jak je možné, že kadeřníci nemají solidní základ ze školy?
Viděla jsem knihy a osnovy – a jsou to ještě ty, podle kterých jsem se učila já za socialismu. Musela jsem se tomu smát. Kadeřníci si po vyučení často myslí, že jsou hotoví mistři, přitom se musí všechno učit od základu. Proto u nás nový zaměstnanec nejdřív nastoupí jako asistent a minimálně půl roku se dívá kadeřníkům pod ruce, zametá, připravuje ručníky, myje hlavy… Tak to bylo vždycky, sama jsem si tím prošla. Mám pocit, že za nás byly mistrové přísnější: střihy byly opravdu precizní, učili jsme se brousit břitvy, holili jsme na balonku, a když praskl, dostali jsme pětku. Dnes se spousta dívek sice přihlásí na kadeřnickou školu, ale chodí tam z povinnosti, ne ze zápalu pro obor. Na praxi stříhají zadarmo a nic se při tom nenaučí. Teď jsme tu měli asistentku, která mi potvrdila, že z celé třídy šly nakonec dělat kadeřnici jen dvě holky. To o lecčem vypovídá.

Jak člověk pozná dobrého kadeřníka?
Už podle přivítání – zvlášť při první návštěvě máte trochu stres, jste nervózní… Proto by vás měli přivítat s úsměvem, ukázat vám salon a naznačit, kde najdete například toalety. Měla byste se cítit od začátku příjemně. Kadeřník by se vám měl představit, stisknout vám ruku a potom se vám plně věnovat. Důležitá je úvodní konzultace. Vy sice máte svou představu, ale nejste odborník. Kadeřník by se vám měl tedy podívat na vlasy i pokožku hlavu a posoudit, zda je účes, který si přejete, skutečně vhodný, třeba vzhledem k růstu vlasů nebo vlasovým vírům.

Nakolik by měl kadeřník mluvit i o negativních věcech? Může si třeba všimnout, že klientka má lupy nebo jiný problém…
Měl by o nich mluvit, ale taktně a vždycky zároveň nabídnout řešení. Problém s pokožkou hlavy má skoro každý. Často přitom nejde o lupivost, ale o citlivou pokožku. Kadeřník může třeba konstatovat, že máte zarudlou pokožku hlavy, a zeptat se, jestli neprožíváte stresové období. Vysvětlení se vždycky najde (stres v práci, porod, skončení kojení, ale i nevhodný šampon…), a stejně tak řešení. Kadeřník by vám měl nabídnout radu a pomoc, třeba vám doporučit vhodné přípravky. Měl by přitom zachovat diskrétnost, abyste nezískala pocit, že je něco špatně.

Ukázka kadeřnické práce Romany Tinglové

Čeho dalšího si při návštěvě kadeřnictví všímat?
Třeba čistoty. Kolem křesla musí být čisto, také kartáče se musí čistit po každém klientovi... Kromě toho musí mít kadeřník přehled o trendech – nejen vlasových, ale i módních. Vždyť právě on udává styl a na hlavě klientky je jeho podpis. Měl by vám také zajistit pohodlí a pohodu, abyste se cítila uvolněně a návštěvu salonu si užila.

Jak dlouho by měl nový sestřih vydržet?
Záleží na délce. U delších vlasů vydrží perfektní střih dva tři měsíce, někdy i půl roku. Oproti tomu krátké vlasy potřebují úpravu každý měsíc. Důležité je také to, abyste se snadno učesala i doma. Co je vám platné, že vám kadeřník udělá perfektní účes, když si pak umyjete vlasy a nevíte, co s nimi? Kadeřník by vám měl doporučit vhodné produkty a ukázat, jak vlasy vyfoukat, jaký kartáč použít… U nás v salonu si to můžete rovnou vyzkoušet. Když máte vlasy dobře ostříhané, pak je ani nemusíte foukat a krásně do sebe zapadnou. Pokud se vám po dvou týdnech jedna strana točí jinak, rozhodně to není tím, že máte špatný růst vlasů, ale že jsou špatně ostříhané. To se totiž nedá dělat mechanicky, dobrý kadeřník musí pracovat s úhly… je to svým způsobem matematika.

Některé ženy ustrnou léta na jednom účesu. Může kadeřník naznačit, že už by to chtělo změnu?
Určitě, dokonce by měl. Většinou trvá trochu déle tyto klientky přesvědčit, protože dotyčná ví, že si stávající účes dokáže doma upravit, a bojí se, že by to u jiného třeba nezvládla. Chce to připravovat ji na změnu postupně, navrhnout třeba: „Já vám to dnes zkusím vyfoukat jinak a uvidíte, jak se v tom budete cítit. Není problém to případně změnit a vyfoukat tak, jak jste zvyklá.“ Chápu, že se klientka se v tu chvíli bojí, protože neví, jak bude výsledek vypadat. Jakmile si k ní ale kadeřník najde cestu a ona mu začne věřit, pak se otevírá prostor pro změnu. Ta má ale smysl jen v případě, že se s novým účesem budete cítit dobře.

Dobrý kadeřník je tedy zároveň psychologem…
To tedy ano. Sama s tím mám bohaté zkušenosti. Na Brumlovce jsem se po dvou letech stala manažerkou, ale pořád jsem dva dny v týdnu stříhala. Dopadlo to tak,  že jsem tam byla i o víkendech, nosila si práci domů, a k tomu jsem se snažila každou klientku vyslechnout, nabít ji energií… Postupně jsem si připadala čím dál víc psychicky vyčerpaná. Pan majitel v té době přišel s nabídkou, abych vedla celý Bomton a u křesla úplně skončila. Nejdřív jsem si to nedovedla představit, protože mě ta práce hrozně baví. Byla jsem ale tak vyčerpaná, že jsem se rozhodla, že si odpočinu… a takhle „odpočívám“ už čtyři roky.

Takže už vůbec nestříháte?
Už vím, že nejde sedět na dvou židlích. Tím spíš, že jsme otevřeli akademii a pořádáme mezinárodní soutěž AICHI. Tam si stříhání vychutnám, a zrovna tak na stážích, na soutěžích nebo když připravujeme nové kolekce.

Máte čtyřměsíčního syna. Jak to všechno zvládáte?
Svou prací žiju. Slýchám dokonce, že jsem workholik, ale mě práce a úspěchy nabíjejí, a navíc kolem sebe potřebuji mít lidi. Tobias je můj třetí syn, těm starším je už dvacet a dvanáct let. Když jsem zjistila, že jsem znovu v jiném stavu, hned mi bylo jasné, že se práce nevzdám. Uvažovala jsem o návratu po půlroce, pak po šestinedělí… a nakonec jsem nevydržela ani to. Už dvanáct dní po porodu jsem volala na Brumlovku, jestli je všechno v pořádku. Přítel mi nakonec sám pomáhal hledat chůvu. Pracuji ale jen tři dny v týdnu, striktně od osmi do čtyř hodin, přes to nejede vlak, maximálně si doma ještě vyřídím pracovní telefonáty. Myslím, že dnes už spousta žen zvládá práci i péče o miminko a při mém zaměstnání to jde docela dobře. V kanceláři mám přebalovací pult, a když přijedu na Brumlovku, syn jde z náručí do náručí, má tam spoustu „tet“. Podle mě je hlavní chtít a umět si to zorganizovat.

Jak moc se do péče o syna zapojuje partner?
Hodně. Běžně v noci vstane a připraví mléko. Mám v něm velkou oporu. Rozumíme si a vzájemně známe svou profesi, víme, co obnáší… navzájem se respektujeme a pomáháme si. Jsem moc spokojená. Našla jsem to, co jsem hledala celý život.

Vraťme se k vlasům. Jaké jsou hlavní trendy na zimní sezonu?
Vracejí se teplé tóny, od blond světlých, ale v teplých odstínech, přes měděný nádech až po kaštanové. Hodně aktuální je stínování: tmavší odrost a světlé konce, aby vlasy vypadaly jako vyšisované od sluníčka. Trendy jsou málo prostříhané vlasy – plné délky i ofiny. Už bylo hodně patek, prostříhaných vlasů a asymetrií, leckdy až extrémních. Teď boduje klasika, díky níž vynikne plnost, lesk a kvalita vlasů. I mikáda jsou spíš podstřižená, ale s plným objemem. Ostatně u kudrnatých vlasů tohle platilo vždycky, protože potřebujete krásnou, plnou, pevnou vlnu, a ne „květák“.

Nakolik se Vy osobně řídíte aktuálními trendy?
Jen do určité míry. Nemám ráda, když všichni „jedou“ stejně. Myslím, že trend udává každý kadeřník a že každá klientka má svůj specifický styl. Pokud jste je typ na dlouhé vlasy, tak přece nemusíte mít za každou cenu krátké jen proto, že je to teď trendy.

Na čem právě pracujete?
Teď zrovna připravujeme diář pro klienty a už čtvrtý kalendář. Co se týče našeho největšího projektu, mezinárodní kadeřnické soutěže AICHI, už pracujeme na tématu pro příští rok a na nových webových stránkách… Inspirace a novinek je pořád dost a dost.