Přejít k hlavnímu obsahu

MÓDNÍ VÁŠNĚ: Můj koníček je couture

Text: Jess Wood, foto: Getty Images/1.6.2018
Prodejny Dior a Valli má nastavené na rychlé vytáčení a její oblečení potřebuje vlastní apartmá. Ženy, které nosí vysokou krejčovinu, rozhovory většinou neposkytují. Byznysmenka a velká módní fanynka Wendy Yu nás ale do svého úžasného světa pustila.

„Seznam věcí k sbalení.pdf “ zní nejspíš jako něco, co vám v předvečer velkého stěhování pošle stěhovací firma. Pokud ale pracujete jako osobní asistent Wendy Yu, jde o tabulku s fotografiemi, která má až čtyři stránky a vyžaduje kontrolu a úpravy několikrát za den. Položky na seznamu jsou Dior kabelky „Lady“ a tylové šaty Giambattista Valli. Yu průměrně cestuje čtyřikrát měsíčně tam a zpět mezi domovem v Číně, základnou v londýnské čtvrti Knightsbridge a pětihvězdičkovými evropskými hotely. Na každé cestě ji doprovází šest zavazadel Rimowa společně se dvěma asistenty, kteří tráví dny koordinací nových nákupů, kontrolou termínů dodání a pořizováním flatlay fotek outfitů na WhatsApp.

Na čínských sociálních sítích WeChat a Weibo má Yu přes milion followerů, do kolonky zaměstnání by ale influencerka/vlivná osoba nenapsala. Nakupování, nošení a sbírání designové módy je pro ni jen koníčkem. Běžné zaměstnání má vcelku normální – je ředitelkou vlastního investičního fondu. Do investičního portfolia Yu-Capital patří Didi (čínská verze Uberu) a Tuija (luxusní platforma
pronájmu domů a bytů podobná Airbnb). Je také místopředsedkyní rodinného podniku, který založil její otec, největší současný výrobce dřevěných dveří v Asii. Vyrostla v Číně, ale navštěvovala anglickou internátní školu, pro kterou v mládí vybojovala řadu ocenění za matematiku. Setkali jsme se s ní v Paříži, kde se účastnila Týdne couture módy (Couture Fashion Week).

Svět klientů couture módy a VIP zákazníků, díky kterým se módní značky drží při penězích, je zahalen tajemstvím. Na týdnu couture módy to asi bzučí víc než ve včelím úlu, účastní se jej totiž nejvlivnější a nejslavnější osobnosti z celého světa, které do Paříže přiletěly na vlně selfíček. Kolik z nich si takové oblečení ale ve skutečnosti může opravdu dovolit? Moc ne. A ti, kteří mohou, americké celebrity kolem osmdesátky a klientela z Blízkého východu, o tom většinou nechtějí moc mluvit. Proto 27letá Yu vnesla do atmosféry trochu čerstvého vzduchu.

Na londýnské umělecké a módní scéně se z ní stává ostře sledovaná osobnost. Je zakládající členkou skupiny Kruh mladých sponzorů pod hlavičkou muzea V&A (Young Patron’s Circle) spolupořádala letošní zahájení Módního fóra (Fashion Forum), iniciativy neziskové organizace British Fashion Council, a designéry podporovala ještě hmatatelněji – zadáváním objednávek. „Řekla bych, že jsem módní filantropka. Chci podporovat všechny ty nádherné rodící se talenty,“ dodává. Ze své neoficiální role módní patronky souhlasila, že se mnou o celém tom procesu promluví. A co mě, samozřejmě, zajímá ze všeho nejvíc, je: Jaký je to pocit koupit si šaty v hodnotě nemovitosti? „Je to drahý koníček, dívám se na to ale jako na investici do vášně,“ vysvětluje mi při našem setkání v hotelu v Paříži (ráda se vrací do hotelu George V, který vyniká čínskou kuchyní a knedlíčky dim sum). „Někdo sbírá umění, a to já také zbožňuji, ale módu lidé moc nesbírají.“

Studovala módní management a jedním z jejích snů je otevřít si vlastní muzeum módy. „Zatím se soustředím na vlastní byznys, ale až budu starší, třeba tak kolem čtyřicítky, ráda bych se zaměřila právě na to.“ Důkazy o jejím sběratelském nastavení mysli zaplavují i její pařížské hotelové apartmá, které vypadá spíše jako součást obchodního domu Harrods. Lakované skříně z ořechového dřeva se prohýbají pod hedvábnými oblečky Gucci s potiskem a organzovými kousky značky Huishan Zhang. Odevšad se třpytí designové kabelky a boty – napočítám dvě Birkin Hermès, sedm (ano, sedm) Dior kabelek „Lady“ a nepřeberné množství úsměvných psaníček Olympia Le Tan. Jsou tu řady a řady páskových střevíčků na podpatku značky Aquazurra se špičkami pošitými flitry, ale i ty v pastelově růžové od Manola s křišťálovými pásky kolem kotníků.

Yu má vždy při ruce osobního fotografa, který tiše cvaká, a přestane snad, jen když si musí v rychlosti odskočit na onu místnost. Každý myslitelný okamžik dne je ihned zachycen pro její obecenstvo na WeChat – od procházky po hotelových zahradách (outfit: maxišaty Gucci s potiskem a ladící boty na platformě) až po náš velkolepý odjezd na přehlídku Dior, na kterou si Yu jako projev úcty oblékla jedno z triček s nápisem „DIO(R) EVOLUTION“ od návrhářky Marii Grazii Chiuri. Yu dříve bývala oddaná ready-to-wear stejné značky, postupně se z ní ale stala klientka jejich couture módy, a to nákupem „maxi-maxiróby“ navržené speciálně pro účast na jednom z mnoha galavečerů (amfAR, Naked Heart Foundation, the Met), kterými se její diář jen hemží. Výroba trvala šest měsíců a skládala se ze dvou setkání a tří zkoušek v ateliérech v Paříži. Po přehlídce Dior následuje focení selfíček (tedy spíš jejich profesionálně pořizovaných verzí) před obrovskou maketou džungle doplněnou dřevěnými zvířaty.

Pak už je čas vyrazit na schůzku s firmou Ralph & Russo na adrese Rue François 1er. Mladá anglická firma v čele s designérkou Tamarou Ralph se proslavila jak osobním kouzlem, tak elegantními, na míru upravenými šaty pro každodenní nošení. Yu už si u nich objednala světle růžový kostýmek, který se chystá nosit „při mnoha různých příležitostech“. Yu často nakupuje oblečení pro konkrétní akce a nedělá jí problém zapojit levou i pravou hemisféru tváří v tvář místnosti plné fantastických šatů za tři miliony korun. „Připadám si jako malé dítě v cukrárně,“ svěří se mi. „Vybírám ale pečlivě. Vždy myslím na to, kam si to budu moci vzít a s čím to dokážu zkombinovat.“ Její první kousek couture byly dvojdílné tylové šaty od Giambattisty Valliho. „Kombinuji je a propojuji. K sukni si někdy vezmu tričko a top zase můžu nosit s kalhotami.“

Ačkoli se pohybuje v kruzích, kde peníze nikdo neřeší, určitý rozpočet zde figuruje. „Samozřejmě! Některé rozpočty jsou ale flexibilnější a některé přísně dané. Ve světě couture se vždy objeví něco úžasného a nečekaného. Když nakonec za jeden kus utratím víc, upravím si výdaje v jiných oblastech.“ Než zainvestuje, musí ji popadnout nepopsatelný specifický pocit. „Nejde o cenovku, ale o to, jak se v daném oblečení cítím.“ Když už jsme ale u cenovek, couture kousky většinou žádnou nemají. Jak tedy ví, kolik ji to bude ve výsledku stát? „Vyberu si pár věcí, které se mi líbí, a oni se mi ozvou s cenovými nabídkami. Jde o couture, změnit se může cokoliv,“ vysvětluje. „Nejdražší je hodně vyšívané oblečení. Pokud na to ale nemáte rozpočet, mohou něco odebrat. Miluji ten proces spolupráce s designérským týmem ve studiu.“ Když některý kus potřebuje rychleji, než jsou jí ho velké pařížské módní firmy schopné dodat, pracuje Yu často na zakázkách na míru s designéry jako je Huishan Zhang. Nedávno pořádala přehlídku s kamarádkou Mary Katrantzou, která po ni vyrobila šaty za deset dní. „Tématem byli bájní tvorové, vybraly jsme tedy krásný potisk, na šaty mi dala na výběr z několika střihů a na závěr je trochu poupravili.“

Když se po přehlídkách vrátíme do Londýna, navštívím její byt. Nepřespává v něm (roli v tom hraje feng-šuej, přemíra oblečení bere energii), její sbírka takový prostor ale stejně potřebuje. V bytě je pokoj na konfekci se stojany pro Dior, Valentino, Dolce a Gucci zvlášť, a pokoj na couture. Když si tak prohlížím tu Aladinovu jeskyni, nemohu se jí nezeptat, jestli nemá strach, že ty skvosty na večírku polije červeným vínem. To ji rozesměje: „Ale ne, vůbec ne. Prostě si je užívám. Sbírat couture nemá smysl, pokud si neužíváte její nošení.“

 

Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama