Do tradiční dílny Asnieres, kde Louis Vuitton vyrábí luxusní doplňky na zakázku, přišla původně jako zákaznice: chtěla si dát vyrobit kabelku snů. Jenže Marc Jacobs coby kreativní ředitel ji oslovil s tím, jestli by se nechtěla rovnou připojit k jeho týmu a obohatit módní repertoár značky o celou minikolekci.
Režisérka snímku Ztraceno v překladu nadšeně kývla – a při vytváření svých návrhů se podle vlastních slov inspirovala doplňky, které vždycky sháněla, ale nikde je nemohla objevit. „Tak například taška pro běžné denní nošení. Mělo by se do ní vejít všechno, co potřebuju, ale zároveň by neměla být moc velká a těžká. Chtěla jsem něco diskrétního a za všech okolností elegantního. Nakonec jsme ji udělali tak trochu po vzoru skládacího modelu ,keep-all‘, který je stejně cool jako klasický,“ říká.
Při navrhování sandálů hrál hlavní roli komfort. Sofia, která střídavě žije v New Yorku a Paříži, sice obdivuje Francouzky, jež pobíhají celý den na nekonečně vysokých podpatcích, ale jako správná Američanka miluje především pohodlnou eleganci.
Chtěla proto vyslat do světa sandály jakoby vystřižené ze čtyřicátých let, ale ve verzi z let sedmdesátých (jako památku na matčiny boty ze sedmdesátých let od Yvese Saint Laurenta) – na elegantním úzkém klínku, s páskem kolem kotníků a s otevřenou špičkou, aby mohli kolemjdoucí pánové obdivovat roztomilé dámské prsty...
Více se dozvíte v Marie Claire 9/2009, která přináší zároveň rozhovor se Sofií Coppolou.
Foto: Andrew Durham
