Když elegantní salony Musée des Arts Décoratifs v Paříži obsadili věrní zákazníci Christiana Lacroixe se zachmuřenými tvářemi, napětí obestírající jeho přehlídku haute couture podzim/zima 2009 by se dalo krájet.
Dnes, sedmého července, totiž visí ve vzduchu spekulace, zda tohle bude Lacroixova předčasná labutí píseň. Druhého června totiž módní říše osmapadesátiletého návrháře vstoupila v důsledku recese do konkurzního řízení.
Co tedy teď může proslule extravagantní Lacroix poslat do světa, když se jeho věrní zaměstnanci – krejčí, švadleny, vyšívači a lemovači, kteří ovládají vymírající umění haute couture – scvrkli ze 124 na dvanáct lidí a mají k dispozici pouze velmi hubený rozpočet?
Jenže v okamžiku, kdy se na scéně objevuje první modelka oblečená do mírně nařasených šatů z temně modrého hedvábí, jejichž výstřih zdobí obrovská květina, je každému jasné, že se Lacroixovo brilantní umění nijak neutrpělo. Celá přední řada uznale vydechne.
Přehlídka směruje k dramatickému finále, k představení tradičních svatebních šatů – satén a hedvábí v barvě slonoviny zdobí barokní kudrlinky a celý model korunuje obrovský hedvábný přehoz použitý místo závoje. Publikum model oceňuje hlasitými projevy nadšení; dokonce povstane.
Uslzený Lacroix vchází na molo, aby se uklonil, a jeho slzy štěstí se mísí s pocitem smutku. „Nechtěl jsem brečet. Chci pokračovat, možná jinak, s malým ateliérem,“ tvrdí reportérům v zákulisí...
Více se dozvíte v Marie Claire 1/2010.
