Je to už čtvrt století, co si místo v kalendáři poprvé rezervoval londýnský týden módy. Za tu dobu vyslal do světa celou galaxii mezinárodních návrhářských hvězd – od Johna Galliana až po Alexandra McQueena – a do kasičky módního průmyslu přihodil 40 miliard liber (mimochodem tohle odvětví je momentálně druhým největším zaměstnavatelem ve Velké Británii).
Letos začátkem října tedy vypukl obzvlášť velkolepý program přehlídek – i díky návratu domácích talentů v čele s Christopherem Baileym (Burberry) a Matthew Williamsonem a nádherné nové lokaci v Sommerset House. Za nejlepší módní show na světě se teď ohlédnou její hlavní hvězdy.
Vracející se talent: Matthew Williamson
Král pestrého glamouru odstartoval kariéru v Londýně, kde působil do doby, než dal před pěti lety přednost New Yorku. Jeho návrat do britské metropole se stal největší událostí měsíce.
„Poprvé jsem se na londýnském týdnu módy ocitl s přehlídkou ,Električtí andělé‘ v roce 1997. Bylo to tehdy uplácané za pozoruhodně málo peněz. Všechno oblečení jsem vymyslel a připravil ve své garsonce v Holborn. Jade Jagger souhlasila, že pro mě bude předvádět – skamarádili jsme se, když při focení oblékla jednu mou sukni. A zeptala se Kate Moss, jestli by do toho šla taky. Kate se zamilovala do mých krátkých růžových šikmo střižených šatů a prohlásila: ,Pokud je budu moct mít na sobě, jdu do toho.‘
Přehlídka trvala jen sedm minut a publikum muselo stát, protože jsme si nemohli dovolit židle. Druhý den jsme se najednou ocitli na titulních stranách všech novin a zákazníci z celého světa po mně chtěli kolekci – jenže jsme neměli peníze, abychom ji mohli připravit!
Rád také vzpomínám na okamžik, když na mé přehlídce před pár lety vystupoval Prince. Seznámil nás jeho kamarád dva dny předtím, než prohlásil, že je v Londýně a že by rád hrál. V ten den to bylo docela drsné, modelky už byly oblečené a on stále ještě nedorazil. Vklouzl dovnitř, zrovna když jsem v zákulisí mluvil s Annou Wintour, a dostal všechny do kolen.
Jsem nadšený, že mám zase přehlídku v Londýně – připadám si, jako bych se vrátil domů...“
Více se dozvíte v Marie Claire 11/2009.
