Přejít k hlavnímu obsahu

Životní příběh Meryl Streep

text: Michelle Davies, foto: Getty Images/22.1.2018
Herečka celosvětově uznávaná všemi – od malých holek zbožňujících muzikály přes seriózní filmové kritiky až po váženou Akademii (to je 17 oscarových nominací, a mimochodem stále přibývají). Tak opravdově milá, oblíbená a talentovaná?

Píše se únor 1975 a divadelní produkce Brechtova a Weillova muzikálu Happy End na Yaleově univerzitě se náhle ocitne v  nesnázích, neboť představitelka hlavní ženské role onemocní chřipkou. Režisér panikaří a náhodně vybere z řady sboristek studentku jménem Meryl Streep. „Nebyla tehdy ani náhradnice,“ vzpomíná později. „Pamatuju si, jak jsem stál vzadu a s úžasem sledoval, jak dovedla vstřebat celé představení, jak to měla celé v malíku,“ říká Posnick.

O dva roky později, 7. května 1977, se hrál ten samý muzikál za bouřlivých ohlasů kritiky na Broadwayi – s Meryl Streep v hlavní ženské roli. To byl rozhodující moment v její kariéře, která trvá už páté desetiletí. Té, která jí vynesla nepřekonaných 17 nominací na Oscara. Obecně se tipuje, že Meryl dosáhne ve svých čtyřiašedesáti letech i na osmnáctou nominaci za roli ve filmu Srpen v  okresu Osage. Je zkrátka statisticky dokázáno, že je to nejlepší herečka všech dob.

Streep se narodila a vyrostla ve státě New Jersey jako nejstarší dcera Harryho Streepa, manažera farmaceutické firmy, a jeho ženy Mary, reklamní umělkyně. Pokřtili ji jako Mary Louise, přezdívali jí Mary L, a než nastoupila na střední školu, začali jí říkat Meryl. Byla roztleskávačkou, zvolili ji šéfkou třídy, a k tomu ještě zpívala ve sboru. „Často nás v souvislosti s ní napadalo slovo ‚dokonalá‘,“ říká její nejlepší kamarádka ze střední školy Susan Castrilli. „Neřekla bych, že se sama považovala za dokonalou, ale byla z ní cítit velká sebedůvěra. Přitom se sama na sebe dívala tak nějak věcně, a stejně věcný přístup měla i k lidem, jimiž se obklopovala, a ke svým životním cílům.“ Jejím cílem bylo herectví.

V roce 1976 se Meryl přestěhovala do New Yorku a začala vyhrávat konkurzy na divadelní role. Když hrála ve Shakespearově hře Něco za něco, zamilovala se do Johna Cazalea, o třináct let staršího uznávaného herce, jenž se objevil ve filmech Kmotr a Psí odpoledne s Alem Pacinem. Zasnoubili se, avšak jejich vztah dostal zdrcující ránu, když Cazaleovi zkraje roku 1977 diagnostikovali zhoubný nádor kosti a doktoři mu dávali necelý rok života. Navzdory onemocnění obsadili Cazalea do filmu Lovec jelenů s De Nirem, a Streep vzala vedlejší roli, aby mu mohla být nablízku.

Natáčení Lovce jelenů bylo hořkosladké. Herecký výkon v roli Lindy, přítelkyně filmové postavy, kterou hrál Christopher Walken, sice vynesl Streep první oscarovou nominaci, ale Cazale 12. března 1978 zemřel. Bylo mu dvaačtyřicet let. Krátce po jeho smrti byla Streep přinucena opustit jejich společný byt v New Yorku a přestěhovala se k Donu Gummerovi, což byl dobrý kamarád jejího bratra Harryho. Don byl tou dobou zrovna na cestách v zahraničí, ale když se vrátil, nabídl jí, aby tam už zůstala. Ti dva se sblížili a v září téhož roku se rozhodli, že se vezmou.

Manželství Streep s Gummerem se nyní nachází v pětatřicátém roce existence, což je na hollywoodské poměry úplná anomálie. Podle Meryl je to díky dobré komunikaci. „Shodneme se na podstatných věcech, jako jsou děti, sex a peníze, což bývají, jak mi kdosi řekl, nejčastější důvody partnerských hádek.“ Po svatbě nabrala její kariéra spád. Po Lovci jelenů se objevila po boku Dustina Hoffmana v rozvodovém dramatu Kramerová versus Kramer, poté následovalo tíživé drama Sophiina volba, v němž hrála Polku v koncentračním táboře, která je přinucena si vybrat, které zesvých dvou dětí nechat naživu. Streep se stala známou tím, jak hluboko se snaží do svých rolí ponořit: kvůli Sophiině volbě se učila polsky i německy a kvůli zvládnutí role ve filmu Hudba mého srdce šest týdnů šest hodin denně cvičila na housle.

Podle britské kritičky Catherine Bray jsou celuloidové portréty postav, které Streep hraje, tak přesvědčivé díky tomu, že toho diváci vědí o samotné Streep velmi málo. „Nemáme u ní ten pocit, že nad rolemi, které hraje, visí její mediální obraz,“ říká. Ironií osudu ji kolegové v branži obvinili z toho, že se bere moc vážně. V devadesátých letech dokonce vyslyšela prosby, aby se před kamerou ukázala i v lehčích rolích. Jenže pokusy udělat z ní i komediální hvězdu ztroskotaly. Filmy jako Smrt jí sluší, v němž hrála s Goldie Hawn, u kritiky propadly, a tak se zase vrátila k natáčení „vážných“ snímků, jako byly Madisonské mosty nebo Hodiny, o třech generacích žen, které jsou propojeny skrze román Virginie Woolf.

Až v roce 2006 přišla role, která konečně přesvědčila diváky, že Streep umí i rozesmát, role šéfredaktorky módního časopisu ve filmu Ďábel nosí Pradu. Ta jí přinesla čtrnáctou nominaci na Oscara. I přesto se tehdy kritika rozdělila na ty, kteří měli za to, že ji dostala za herecký výkon, a na ty, podle kterých ji dostala za to, že je Meryl Streep. O rok později přijala roli, kterou od ní nikdo nečekal – postavu svobodné matky ve filmu Mamma Mia! Nikdo kromě režisérky Phyllidy Lloyd, producentky Judy Craymer a autorky scénáře Catherine Johnson, které tento příběh uvedly jako divadelní muzikál.

V roce 2001 jim Streep napsala dopis, kde jejich představení vychválila. Vzala na něj dceru Louisu jako dárek k jejím narozeninám. Když jí trio tvůrkyň dopis připomnělo, nabídku zahrát si Donnu ve filmu bez okolků vzala. Dnes je Mamma Mia! komerčně nejúspěšnější muzikálový film všech dob a Meryl Streep představil nové generaci fanoušků. Svého třetího Oscara dostala Streep za portrét stárnoucí Margaret Thatcher ve filmu Železná lady. Přitom měla na tuhle roli jen týden: její manžel musel před natáčením podstoupit sérii operací a Streep trávila čas s ním, starala se o něj, když se zotavoval. „Pamatuju se, jak jsem v lednu přistála v Londýně a týden strávila zakuklená v jedné místnosti s elektrickým přímotopem, 24 hodin denně, a pohroužená do sebe jsem se snažila vycítit, jak asi musel tehdy vypadat její život,“ řekla. „To, jak se na všechno intenzivně připravovala, jak věděla, že musí být desetkrát rychlejší než ostatní, přichystanější, že musí mít náskok.“ 

Streep od té doby kritizovala hollywoodský přístup k ženám hned při několika příležitostech, obvykle jako odpověď na dotaz, co si myslí o plastické chirurgii. Sama popírá, že by nějakým zákrokem prošla. Zvlášť od doby, co se její dcery Mamie a Grace vydaly v máminých stopách na hereckou dráhu (syn Harry je hudebník, zatímco Louise právě dokončila studium na univerzitě). Mamie hraje hlavní roli v dramatu o medicích Doktorka Emily. „Ten tlak, aby (Mamie) byla velmi, velmi štíhlá, aby byla vždy okouzlující, je obrovský,“ nechala se slyšet Streep. „Předvádět se na zahajovacích večírcích, nosit couture a nechat na sebe navěšet vypůjčené oděvy jako nějaká manekýna – aby prodala něčí krámy – je k ničemu. Rozhodně to člověku nijak neobohatí schopnosti dělat dobře hereckou práci.“ Jestli o tomhle někdo opravdu něco ví, je to Meryl Streep.

Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama