Přejít k hlavnímu obsahu

Česká studentka, která se dostala na jednu z nejlepších škol světa. Jak to dokázala?

Text: Lucie Radová, foto: Radek Cihla, Týden/7.8.2017
Barbora Davidová měla odmalička přání. Letos, v osmnácti, se jí vyplnilo. Dostala se na jednu z nejvíce prestižních vysokých škol světa, Stanfordovu univerzitu. Drobná blondýnka už tuší, že ji její dětský sen jednou vystřelí až ke hvězdám. 

Studovali zde prezidenti, zakladatelé Googlu, nositelé Pulitzerovy ceny, ale také první americká astronautka nebo oscarová herečka. Brzy bude po stejném kampusu této soukromé univerzity chodit i sympatická Češka z Prahy, Barbora Davidová. Jako malá si psala knížky s popisem Moje budoucnost. Sepsala jich celkem sedm a mimo jiné se z nich dozvíte, kolik stupňů bude mít jednou její vířivka, ale také to, že až vyroste, bude studovat v zahraničí. Nejdříve si myslela na Anglii, s Amerikou začala koketovat na střední škole. A nenechala nic náhodě. Celkem se hlásila na 27 tamních univerzit a na dvacet z nich se dostala. Kromě vysněného Stanfordu ji přijaly další prestižní instituty, jako jsou Yale, University of Chicago nebo University of Pensylvanie. Co se týče Stanfordu je první Češkou po deseti letech, kterou univerzita přijala. „Stanford je vůči studentům z ciziny poměrně uzavřený a přísně si vybírá. Proto si myslím, že mé přijetí je obrovským úspěchem, kterého bych nedokázala bez podpory a hlavně přípravy gymnázia, na kterém studuji,“ zdůrazňuje Bára, studentka pražského Nového Porgu.

„Místo barbín jsem k Vánocům dostávala teleskopy, ještě je mám doma,“ směje se Bára. Zabývat se hvězdami ji vydrželo až do deseti let věku. Možná také díky tomu, že se s rodiči odmalička dívala na zahraniční pořady o vesmíru a o planetách. A dnes se opět k fyzice nebo matematice chce vrátit. „Láká mě akademická kariéra, aplikovaná matematika, ale možná, že se nakonec budu věnovat úplně jinému odvětví. Myslím si, že by ani v mém věku nebylo dobré, kdybych se upnula na jeden obor. Nyní mě čekají minimálně čtyři roky na Stanfordu. Za tu dobu se člověk hodně změní.“ Bára si mohla vybírat z celé řady prestižních vysokých škol v Americe. Nakonec se rozhodla právě pro Stanford, protože nabízí to nejkvalitnější vzdělávání v jejích oblíbených předmětech: „Vzdělání vnímám jako všeobecný přehled, a to v tom renesančním duchu. Tedy, nevnímám ho jako přípravu na budoucí kariéru. Pro mě je to o tom být v obraze, být v kontaktu se světem a znát kontext. Proto mě baví myšlenka studovat moji oblíbenou fyziku a matematiku a zároveň i historii. To bych na českých vysokých školách mohla jen velmi těžko.“

Jejím velkým koníčkem je učení se cizích jazyků a cestování. Ve volném čase ráda vyráží do hor, věnuje se skialpinismu a leze na ledovce. Ve třetím ročníku na gymnáziu se vypravila jako dobrovolník do Barmy, kde místní dívky učila angličtinu. Studentky ji ale prý během jejího třítýdenního pobytu naučily mnohem víc než ona je: „Bylo to vůbec poprvé, kdy jsem se stala nedílnou součástí komunity, která mi do té doby byla naprosto cizí. Holky sdílely zcela jinou kulturu, náboženství a pohled na svět než já. Duševně mě to nesmírně obohatilo, především v tom, jak jsem se zklidnila. V té době jsem byla ve velkém stresu. Byl to čas, kdy jsem se hlásila na vysoké školy a nerozhlížela jsem se kolem sebe. Měla jsem jeden cíl, za kterým jsem šla a myslela si,
že nic jiného neexistuje. V Barmě jsem si uvědomila, že je tolik dalších dimenzí života, že kdybych se na vysněné univerzity nedostala, nic zlého by se nestalo. Díky tomu jsem si také hodně odpočinula, takže po příjezdu jsem nasadila ještě větší tempo příprav na zkoušky. A navíc mě to bavilo,“ dodává se smíchem Bára. Postavení žen ve třetím světě ji velmi zaujalo a v budoucnosti by se ráda ve svých volných aktivitách věnovala právě ženským právům. 

Dva semestry na jakékoliv americké vysoké škole přijdou podle Báry na 1 750 000 Kč. Částka zahrnuje veškeré náklady na školu, od ubytování po stravu a kapesné. Nedostatek peněz by ale podle Báry neměly být pro případné zájemce o studium překážkou. Stanford se nachází v Silicon Valley, kde má základnu celá řada velkých a úspěšných firem. Velmi často se stává, že si společnosti vytipují už v prvním ročníku studenta, kterého pak zaměstnají. Současně mu platí i za školu. „Ve financování mého studia v Americe nevidím zásadní problém. Ta celková částka je horentní, ale když se člověk snaží a hodně pracuje, velmi brzy dostane nabídky od místních firem, které jsou ochotny školné zaplatit. Není to samozřejmě zadarmo, musíte se jim na nějakou dobu takzvaně upsat,“ boří Barbora mýty o nedostižnosti vzdělání v Americe.

Tajemný návod, jak se dostat na jednu z nejlepších univerzit světa, prý ale neexistuje. Úspěch tkví v té těžší cestě. Tedy v dlouhodobém výborném prospěchu, volbě těch těžších možností, jako jsou evropská maturita a rozmanité aktivity. Zároveň se ale říká, že Stanford si vybírá ty nejtalentovanější. A v čem vidí Bára své nadání? „Rozhodně v disciplíně. Neřekla bych, že mám něco z hůry dáno. Ten můj talent může spočívat v tom, že jsem cílevědomá, nebojím se pracovat a také neprokrastinuji. Prostě nejsem žádný génius, ale umím makat,“ usměje se lehce a mě opravdu baví přemýšlet nad tím, kde se za deset let s Bárou opět setkám.

Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama