Přejít k hlavnímu obsahu

7 otázek pro Ester & Josefinu

Připravila: Anna Křenková, foto: 2media/17.5.2018
Notoricky známé vztahové věty, které Ester & Josefina sdílí na svém hláškovém Instagramu, se dočkaly knižního vydání. My jsme autorky vyzpovídali a zjistili, jak vznikl projekt Manifesto, proč 'Terapie sdílením' a co plánují do budoucna.

Všechny hlášky na Instagramu odstartoval příběh „new keys, new life“, ne všichni tento příběh znají, mohly byste to čtenářům přiblížit?

E: Před třemi lety se s naší společnou kamarádkou rozešel kluk, je to vlastně hned v úvodu té knížky, dal den po rozchodu na Facebook fotku s popiskem „new keys, new life“, což je docela takové necitlivé po nějakém delším vztahu. No a my abychom jí nějakým způsobem pomohly nebo ulehčily tu situaci, tak jsme jí říkaly „No a mně jednou řekl tohle a mně zas tohle…“. V tu chvíli se tam objevily takové ty fráze, které se opakují. Vypadalo to, jako kdyby bylo hrozně těžké být originální, jako kdyby pro ty pocity nebyly nový formulace, že se to prostě opakuje. Tehdy nás to pobavilo a potom, vlastně dva roky na to, jsme s Josefinou začaly připravovat projekt Manifesto. Já jsem Josefině vyprávěla o tomhle, že to bylo vtipný a že bychom se nad tím mohly zamyslet. Vymyslely jsme pak vlastní věty, které sice nesouvisí s rozchodem, ale objevují se ve vztazích a jsou ambivalentní. Můžou znamenat něco negativního i pozitivního jako například „Musím ti něco říct.“, „Je to mnou.“  “Nepoznávám se.” a tak dále.

Nedávno jste vydaly knížku Terapie sdílením. Najdeme tam nějaké vaše hlášky, které jsou z vašich telefonů a vašich vztahů?

E: Já si myslím, že u všech se člověk nějak zastaví, protože je zná, možná v jiné podobě, ale zná. Třeba v jiné podobě, ale na podobné téma. Já jsem tam dala jednu jedinou, která je vymyšlená a to je to: „To co ti teďka řeknu, si na triko nedáš.“, protože mi přišlo vtipný, že to jde dohromady s tím naším projektem, s trikama Manifesto.

Nedávno jste vydaly knížku Terapie sdílením. Najdeme tam nějaké vaše hlášky, které jsou z vašich telefonů a vašich vztahů?

E: Já si myslím, že u všech se člověk nějak zastaví, protože je zná, možná v jiné podobě, ale zná. Třeba v jiné podobě, ale na podobné téma. Já jsem tam dala jednu jedinou, která je vymyšlená a to je to: „To co ti teďka řeknu, si na triko nedáš.“, protože mi přišlo vtipný, že to jde dohromady s tím naším projektem, s trikama Manifesto.

Když mluvíte o tričkách, chystáte se potisknou ještě nějaký jiný kus oblečení?

J: Už máme prototypy, budeme dělat určitě mikiny. To jsme chtěly vlastně od začátku, ale teď v nové kolekci máme zase trička, plus takové velké černé tašky, do kterých můžete narvat úplně všechno, pak je tahat po městě a umírat bolestí zad. (smích)

E: Ale jsou elegantní. Takže kdyby se vám stalo, že nakupujete někde a večer jdete někam na večírek, tak se nemusíte bát, že je to “praktická taška.” Černá, hezká, ke kabátu, do společnosti.

Vaše spolupráce začala už před nějakou dobou s kabelkami, jak jste se vy dvě k sobě vůbec dostaly?

J: My jsme nedávno dělaly rozhovor a tam padla taky takováto otázka a pobavilo mě, když Ester řekla: „Všechno to začalo obrázkem tygra!“.

E: No to je pravda, protože když jsem byla v osmé nebo deváté třídě, tak jsem namalovala tygra.

J: Moje máma v té době v téhle ulici založila soukromou ZUŠ, kde teda byla především výtvarná sekce. Já v té době byla už na střední škole, takže jsem tam učila výtvarnou výchovu. My jsme pak vyhlásili takovou obrovskou pražskou výtvarnou soutěž a Ester tam vyhrála s obrázkem tygra. Ta výhra spočívala v tom, že dostala od nás kurz kreslení zadarmo a tam jsme se potkaly poprvé.

Když se vrátím ještě zpátky k vaší knize, která se hned vyprodala, čekaly jste to?

E: No právě my jsme nevěděly. To, že máte hodně sledovatelů na Instagramu neznamená, že to budou chtít nakladatelství a čtenáři. Je to jiná skupina lidí, ale máme hroznou radost, že to našlo své publikum.

Trička jste fotili s osobami jako Aña Geislerová nebo Zdeněk Piškula, proč oni?

E: My jsme si tyto osobnosti vybíraly podle toho, jak by to znělo, kdyby říkali ty věty. Představovaly jsme si to. A taky protože si jich všech vážíme a máme je rády. Líbí se nám, jakou informaci v sobě nesou. A Aña je moje ségra, ale svým způsobem je pro mě i ikona. Líbí se mi, jak že je ve všem elegantní, umí ty věci nosit a dát jim kouzlo.

Co plánujete do budoucna? A to ať už společně nebo každá sama?

E: My máme před sebou dvě věci, Josefina o tom už mluvila. To jsou ta nová trička.

J: Nové věty.

E: Nové věty, které jsou z pracovního prostředí a kolekce se jmenu je Manifesto EMET. (emet znamená hebrejsky pravda, a je to psáno foneticky) Ty věty zní: „Mám moc práce.“, „Pošli mi to mailem.“, „Nestíhám.“, „Já už nemůžu“., „Už nejsme děti.“ a „Dnes jsem normální.“. Jsou to takové ty věty z velkého pracovního nasazení, kdy už opravdu nemůžete. No a na to navazuje další věc, další projekt-Košilky, který bude na HitHitu, kde nás můžete podpořit. Je to úplně něco jiného, chceme udělat něco více holčičího a to jsou košilko-šaty. Jde o košile, které jsou zároveň šaty. Můžete v nich spát, pak v nich vyjít ven. A snít dál.

J: Chceme k tomu udělat krásný audiovizuál, budeme spolupracovat se zpěvačkou Marií Kieslowski, která nás baví svojí krásnou poetikou, která nám je velmi blízká. Budeme mít písničku přímo na míru videu a košilkám. Bude to píseň o nás a pro nás. Košilky jsou především taková snová záležitost a o tom snění a odpočinku to především má být.

E: Projekt Košilky navazuje na trika s větami z “pracovního “prostředí, na Manifesto Emet a s odpočinkem po pracovním nasazení. V dnešní době je kromě přepracovanosti i strašná spánková absence-epidemie, lidé spí čtyři nebo pět hodin denně a my bychom tímto chtěli lidem říct, že můžou zvolnit. Pojďme víc odpočívat, protože pak má člověk sílu vymýšlet a tvořit další věci.

Reklama
Reklama
Reklama
Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama