Přejít k hlavnímu obsahu

7 otázek pro dva dobrodruhy v žigulíku kolem světa

Text: Lucie Radová, foto: soukromý archiv/17.7.2017
Petr a Filip jsou na dobrodružné cestě kolem světa. Jako dopravní prostředek si zvolili 42 let starou Ladu VAZ. Z České republiky vyrazili přesně před měsícem a najeli už přes 8 000 km. Kolem světa chtějí jet ještě dalších jedenáct měsíců.

1. Kde jsme vás právě zastihli?

Právě jste nás zastihli kousek za Dušanbe, hlavním městem Tádžikistánu. Ráno jsme od Dušnabe vyjeli směrem do pohoří Pamír na legendární Pamir Highway. Nicméně dnešek moc úspěšný nebyl, protože jsme si vybrali špatnou cestu, jejíž horské průsmyky jsou kvůli sněhu stále uzavřené. Zítra zkusíme uzavřené úseky objet po hranici Tádžikistánu a Afghánistánu. Ale dnešní cesta tam a zpět vedla krásnou horskou krajinou, takže jsme si ji užili a dvojnásobně.

2. Na cestě jste právě měsíc, co vás za tu dobu nejvíce překvapilo?

Nejvíce nás překvapila popularita a všeobecný zájem o nás v Rusku. Mnoho novinářů s námi chtělo dělat rozhovory, popřípadě točit reportáže. Bohužel jsme všem vyhovět nemohli, ale i tak jsme natočili několik televizních reportů pro různé televizní stanice, od ruské obdoby Mtv pro mladé po zpravodajské stanice. Největší hvězdy jsme byli v Toljati, ve městě kde je fabrika Lady a před 42 lety tu byl vyroben i náš Žigulík. Automobilka Avtovaz nám připravila dvoudenní program různých setkání, exkurzí a samozřejmě novinářů. Jinak nejen po Rusku nám všichni mávali. Kdykoliv zastavíme, všem ukazujeme naši trasu a se všemi se zdravíme. Při nocování i v pustině se vždy najde alespoň jeden člověk, který se za námi přijde podívat a popřípadě zavolá kamarády. Tato popularita má zde několik důvodů. Jedeme legendárním ruským autem „Kopějkou“ a ještě kolem světa. To je bláznivý nápad i pro Rusy, kteří říkají, že to auto nemůže vydržet a že jsme blázni a otírají si přitom čela.

3. Jak vznikl nápad jet kolem světa žigulíkem?

Nápad vznikl velmi jednoduše a to před rokem na vesnické zábavě u nás v Česticích. Stačilo pár piv a nápad byl na světě. Rádi cestujeme a chtěli jsme jet na pořádnou cestu, takže kolem světa a na pořádné auto jsme už neměli peníze. Žigulíka jsme zvolili z několika důvodů. Prvním důvodem je, že to je automobil vyráběný pro sovětský trh do velmi náročných podmínek a je velmi jednoduché ho opravit s použitím pouze základního vybavení. Taktéž zásadní roli při výběru auta hrála cena auta, žigulík nás přišel velmi levně. A nejdůležitější fakt je, že jízda v našem žigulíku je fakt super.

4. Co vás na cestování žigulíkem nejvíce štve?

Nejvíce nás štvou zvuky, které žigulík vydává. Občas se začne ozývat nějaké praskání, lupání, popřípadě cinkání a to je důvod k přemýšlení, co by to asi mohlo způsobovat. Většinou zvuky sami od sebe přestanou, a pokud nepřestanou shodneme se, že to je normální a mělo by to tak být. Popřípadě zesílíme rádio.

5. Jaká situace vás nejvíce rozesmála?

Než jsme vyjeli, tak nám všichni říkali, ať si vezmeme cigarety a piva pro policisty na úplatky. Tyto dárky policisti berou jako samozřejmost. V zemích střední Asie po nás chtějí nejvíce pšeničné plátky, takové ty nafouklé obdélníkové krekry. Před cestou jsme je nakoupili, kdyby byla krize největší, abychom měli co jíst. Zatím tak špatně nebylo, takže je vozíme za zadním sklem a policisté a vojáci na hranicích vždy chtějí ochutnat, popřípadě si vezmou balíček za přeskočení registrace. Vždy to působí velmi humorně, protože to neznají a po skousnutí jim malinko zhořkne úsměv a pak možná litují, že se nezeptali na piva.

6. Z čeho na cestě máte největší obavy?

Kdo se bojí, nesmí do lesa. Obavy nemáme z ničeho. Může se stát, že se nám Žigulík někde rozsype. Máme na trase země, kde je horší bezpečnostní situace. Také jsme přes Uzbekistán pašovali drona, nakonec úspěšně. Trochu jsme se na cestu připravili, takže věříme, že to zvládneme a se všemi překážkami si po cestě nějak poradíme.

7. Na jakou část trasy se nejvíce těšíte?

Těšíme se na každý den cesty. Každý den máme nové zážitky a získáváme nové zkušenosti. V nejbližší době nás čeká Pamír Highway, pak Bajkal. Za delší dobu uvidíme pyramidy a sopky ve Střední Americe, Patagonii v Jižní Americe a na konci cesty samozřejmě Čestice, odkud jsme před měsícem vyjeli. Nicméně, jak zpívá Mňága a Ždorb „I cesta může být cíl“, a o to nám jde především.

 

Aktuální číslo
přihlásit se k odběru newsletteru
Přihlášení k odběru newsletterů
* povinná pole
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama
Reklama